NU Image chrlí jeden zvířecí horror za druhým. Člověk si už už oddechne, že
viděl všechny a nic zlého už ho nečeká, a hned se objeví další. Producent zřejmě
vychází z vcelku oprávněného předpokladu, že když už nedokáže prorazit kvalitou, musí to
nahnat množstvím, a na základě této filosofie chrlí několik filmu o žravých
potvorách ročně. Teď zrovna dozrál čas na krysy.
Nevím, jak se na to díváte vy, ale já si zvířecí horrory dělím do dvou hlavních
škatulek - na horrory o jedné přerostlé obludě a na horrory o hordách v zásadě
normálních, nebo jen mírně přerostlých obludek. Z pohledu splnění cíle žánru, to
jest vystrašit diváka, mi přitom právě druhá skupina připadá mnohem efektivnější
- člověk (přinejmenším tedy já) se přece jen víc bojí něčeho, co by ho docela
dobře mohlo ohrožovat i ve skutečnosti. Že mě při jízdě metrem sežere obří
žralok, to přece jen tak pravděpodobně není (i když, jak dokázaly srpnové povodně, až
tak úplně vyloučit se to také nedá); naopak sežrání zdivočelými mravenci nebo
krysami už tak nemožně nevypadá...
Zrovna u krys si ovšem můžeme vybrat z obou možnosti, myslitelné je jak hejno
normálně velkých krys, tak i jedna obří. V případě Killer Rats jde převážně
(viz. dále) o první variantu. S tím, že - bez ohledu na název - ve filmu není krysa
ani jedna, zato v něm hrají určitou roli hejna potkanů. Většině normálních lidí je
to celkem jedno, krysa jako potkan, ale pro přesnost to uvádím :-)
Jednoznačně nejlepším aspektem filmu je, respektive mohlo by být, prostředí, ve
kterém se odehrává: blázinec Brookdale Institute. Nikdy dřív mě to nenapadlo,
ale blázinec je z hlediska horroru velmi atraktivní prostředí. Jen málokde jinde
jsou žánrová omezení, např. potřeba velmi omezeného prostoru, tak dobře vysvětlitelná
jako v blázinci. Prostým zavedením předpokladu, že zařízení neoplývá financemi
se dá dosáhnout velmi pochmurného vzhledu, aniž by bylo třeba vzdalovat se od
reality. Do blázince se navíc dají nenásilně zamontovat spousty různých pochybných
existencí, aby veškerá hrůza nepocházela jen z toho, co je uvedeno v názvu filmu. Tohle
všechno se v Killer Rats podařilo výborně.
Bohužel, film nestojí pouze na svém prostředí, a to je pro Killer Rats osudné.
Nic dalšího už se v něm totiž nevymyká ze zaběhnutého standardu, a když už, tak v
tom špatném směru. Třeba takový příběh by zřejmě každý dokázal popsat ještě dřív,
než se na film podívá: Na úvod máme sežrání nějaké bezejmenné obětí. Pak se do
blázince dostává hlavní hrdina, který záhy přijde na to, že uvnitř probíhá něco nekalého.
Chovanci postupně mizí, hrdina postupně zjišťuje pravdu, ale nikdo nechce
věřit, že by tou pravdou mohly být krysy (nebo cokoliv jiného, podle čeho se film zrovna
jmenuje). Pak dojde řada i na hrdinu, který ale zázrakem uniká. Zbývající část
filmu bude vyplněna hrdinovým úspěšným zápasem proti přesile. Úplný konec je pak
vyhrazen pro předvedení, že na další díl nemusíme dlouho čekat. Otázkou je jen to, jaká
bude „výplň”, jak budou provedené potvory, odkud pocházejí a jakým způsobem se jich hrdina
zbaví.
V tomto konkrétním případě je hrdinka Samantha, ve skutečnosti novinářka jménem
Jennifer, která chce něco vyšetřovat; co, to jsem ani na druhý pokus nepostřehl,
film totiž vyniká zvláštním zvukem, který spolehlivě brání tomu, aby divák
jednotlivým hercům rozuměl. Krysy jsou úplně normální, jaké můžete najít v kanálu nebo ve
skříni, s výjimkou jedné přerostlé, pozůstatkem pokusu, které v ústavu kdysi probíhaly;
snad by se k nim dal započítat i jeden z lidí, který následkem zmíněných pokusu získal
schopnost s krysami telepaticky komunikovat - nebo si to aspoň myslí. Konec
tvoří něco mezi výbuchem a požárem - materiál je spíš výbušnina, efekt je spíš jako od
požáru. Sci-fi nádech dodává jinak celkem realistickému filmu vybavení deratizatorů
- něco na způsob Lightninggunu z Quaka přece jen nebývá běžné...
Provedení zvířátek je, v době laciných digitálních triků už tradičně, dost
špatné. Je hezké, že si dnes může speciální efekty udělat každý, kdo má doma počítač,
ale nedá se na to koukat. Ještě nejlepší jsou obyčejní malí potkanci, od kterých se
požaduje jen to, aby dělali to, co jsou zvyklí - čenichali v koši, stavěli se na
zadní tlapky nebo kousali dráty; ti vypadají jako živí (dost možná také živí
jsou). Jakmile je od nich potřeba nějaká rozumná činnost, třeba skákání na oběť, už je
to horší. Dovolil bych si tvůrce na tomto místě upozornit, že potkani skutečně
nejsou příbuzní klokanů, takže nepotřebují tak veliké zadní nohy, ani jim ve tmě
nesvítí červeně oči - dokonce ani albínům ne. Také jejich prokousávání se do
vypolstrované cely by mělo vypadat značně jinak, aby bylo uvěřitelné.
Spolehlivě nejhorší je ovšem obří krysa, ta vypadá tak strašně, že i moje drahá
sestřička, kterou jinak z míry vyvede jen když lidé ubližují potkanům, znechuceně
odešla. Pokud mohu soudit, za základ podoby posloužil zřejmě pásovec, který
dostal krysí kožíšek a vlčí tesáky. Animátoři se evidentně nepokoušeli o nějakou
originalitu, prostě napasovali svou práci z Crocodile na tohoto vlkopásovce a bylo
vymalováno. A co je nejhorší, tahle obluda je ve filmu úplně zbytečná, stejně špatně, nebo
možná i lépe, by fungoval i bez ní. To docela zamrzí.
Nejpůsobivější (jediná působivá) scéna: Jestli se něco vymyká nad nevalný
standard zbytku filmu, je to vodovková? kresba jedné chovankyně, ze které se při pečlivém
pohledu vyloupne krví potřísněná koupelna s obří krysou v pozadí. Ale nějak mě
těchto pět sekund nepřesvědčuje o tom, že film stojí za shlédnutí. Snad jen pro
nadšené filmaře, kteří chtějí ukázkový příklad, jak může amatérská práce pohřbít
i jinak velmi nadějné prostředí.
