Na začátek malou hádanku: Je to filmová společnost. Operuje zejména v posledních
několika letech. Má úchylku na přerostlá žravá zvířata. Z každého záběru zvířete,
ať už pochází odkudkoliv, se snaží vydojit co nejvíc, takže jeden a ten samý záběr
používá nejen několikrát v jednom filmu, ale využije ho i v dílech následujících.
Kvalita jejich filmu způsobuje, že jdou většinou rovnou na video. Jak se firma
jmenuje? Správné, jsou to slavní NU Image.
S NU Image už jste se na této stránce několikrát setkali. Na svědomí mají mimo
jiné série Shark Attack, Crocodile nebo Octopus. Ovšem nejen mořskými potvorami
živ je člověk, tudíž v roce 2000 začala další zvířecí série, tentokrát s pavouky
v hlavní roli. První díl je předmětem této recenze.
Spiders je typickým béčkovým filmem. Nestojí za ním žádná slavná jména, pokud
tedy pominu producenta. Snad jen režisér je trochu známější - Gary Jones dosáhl
proslulosti jako autor televizních seriálů Xena a Hercules, a samotné NU Image
oslnil natolik, že mu o dva roky později svěřili i pokračování Krokodýla. A hned
na začátek vám prozradím, že se za ty dva roky výrazně zlepšil, takže Krokodýl 2
dosahuje už jen velmi špatně úrovně, znatelně vyšší než u Pavouků.
Jak všichni paranoici dobře vědí, NASA provádí zrůdné pokusy za účelem ovládnutí
Země a přilehlého vesmíru. V tomto případě jde o křížení obyčejných sklípkanů
s ulovenými ufouny (respektive s jejich DNA) za účelem vypěstování nejdokonalejší
biologické zbraně. Celý proces musí proběhnout ve vesmíru, má to něco společného
s tím, že beztížný stav je pro ufouny nejpříhodnější. Samozřejmě, všechno se lehce
zvrtne, když zrovna v kritický moment dostane raketoplán s lidskou a pavoučí
posádkou nečekanou dávku sluneční radiace. V té chvíli zemře celá posádka, jestli
vinou pavouka, nebo vinou radiace, to opravdu nevím, přeruší se veškeré spojení
se Zemí a sám raketoplán dopadne do pouště - shodou okolností zrovna do tajné
základny, kterou zrovna shodou okolností prohledává trojice mladých nadějných
novinářů.
Trojici vede Marci (Lana Parrilla), dost praštěná reportérka školního časopisu
se specializací na UFO a vládní spiknutí. Její doprovod tvoří fotograf Slick a
hacker Jake, kteří už přece jen jednají, jako kdyby měli v hlavě i něco jiného
než seno. Takovou věc, jako raketoplán dopadající do tajné základny, samozřejmě
Marci nemůže nechat bez povšimnutí, takže se všichni vydají trosky zkoumat.
Najdou nějaké ty mrtvoly a dokonce i jednoho živého, byť strašlivě zohaveného
a téměř mrtvého astronauta. Pak na místo dorazí vládní jednotky, a po troše
zmatku je raketoplán zničen a astronauti a naší hrdinové - jakožto černí
pasažéři - odvezeni na ještě tajnější základnu. Tam jsou svědkem zrození pavouka,
následuje skoro hodina pobíhání po základně s pavoukem a/nebo vojáky v patách,
prokládané sem tam nějakým tím sežráním. Ven se nakonec dostane jen Marci a hodný
agent (pokud to nevíte, hodný agent se pozná podle toho, že při první příležitosti
obrátí kabát a připojí se k vetřelkyni, která nemá v tajné základně co dělat, a
jejíž jedinou schopností je nechat sežrat kohokoliv, kdo jde s ní). Jo, ven se
prostřednictvím zlého agenta dostane ještě pavouk, aby mohl zbytek filmu terorizovat
New York.
Máte rádi filmy s logickým obsahem, nečekanými dějovými zvraty a skvělými vizuálními
efekty? Tak to Spiders nejsou pro vás, nic z toho v nich nenajdeme. Začneme dějem,
protože o tom už stejně skoro všechno víte, takže se nic nestane, když řeknu, že
k žádnému překvapení nedojde. Už léta víme, že hlavní obludy nejraději vylézají
z lidského těla, že za obtížné otevřenými dveřmi musí něco číhat, nebo že hrdina
zoufale přivolávající výtah musí čekat až na poslední chvíli, než se jeho dveře
otevřou - a zase zavřou. Víme také, že monstra bývají nezranitelná klasickými
střelnými zbraněmi, zato na výbušniny jsou citlivé; možná na tom má podíl i to, že
vždycky několik bomb sežerou, aby výbuchu mohlo být trochu víc. Kdybych měl za
každý okamžik, kdy je divák Spiders překvapen, dostat korunu, zemřel bych hladem.
S logikou je to podobně jako s překvapeními, nevyskytuje se. To není u zvířecích
horrorů až tak výjimečně, dokonce je to v řadě případů nevyhnutelné - třeba bez
zanedbání problémů poměru krychle a čtverce (který vysvětluje, proč může fungovat
normální hmyz, ale nemohl by fungovat, kdyby byl třeba jen dvakrát větší) se žádná
přerostlá potvora neobejde. Ale přece jenom nebývá od věci aspoň trochu respektovat
realitu a logiku. Přece jen není normální, když někomu z pusy vyleze pavouk, velký
zhruba jako hlava a půlka hrudníku dohromady, a ještě méně normální je, když z těla
vyleze pavouk větší než slon. Nepředpokládá se, že je jediný z hrdinů imunní vůči
lepkavé pavučině, ani že má kovová trubka vyšší účinnost než střely že samopalů.
A už vůbec mi nejde do hlavy, jak mohl pavouk stihnout během několika minut zaplést
celý rozsáhlý podzemní komplex do pavučiny. Mimochodem, také vás fascinuje, že
všechny klíčové počítače v sobě kromě výsledků dlouholetého tajného výzkumu mají
i speciální hackovací program, kdyby obsluha zapomněla heslo?
Tohle všechno by samozřejmě nijak zvlášť nevadilo. Na přerostlá monstra se nedíváme
proto, že se chceme pocvičit ve fyzikálních zákonech nebo se nechat šokovat invencí
tvůrců. Na přerostlá monstra se díváme právě kvůli těm monstrům. No a řeknu vám
upřímně, že u Spiders jsme se vůbec nemuseli obtěžovat. Vizuální efekty jsou mizerné,
a to jsem svoje kritéria po obou Krokodýlech a po druhém Shark Attacku podstatně
snížil. Vzhled pavouka by snad v některých chvílích - hlavně po smrti rozmačkáním -
docela ušel, ale ten pohyb, ten pohyb! To se jen tak nevidí. Animátor zřejmě slyšel
o tom, že lidské oko potřebuje aspoň 25 obrázku za sekundu pro vyvolání dojmu plynulého
pohybu, a všemi silami se snažil tohoto cíle dosáhnout. Úspěšně. Bohužel mu nikdo
neprozradil, že by každý ten obrázek měl být trochu jiný, jinak že ten „pohyb” bude
vypadat jako v automatové střílečce z první poloviny osmdesátých let. O něco lepší
je potom závěrečný obrpavouk ve městě, který evidentně pochází z Dooma 2.
Recenzent by teoreticky měl ve svém výplodu uvést dobré i špatné stránky hodnoceného
produkti. Což o to, špatným už jsem věnoval místa dost, ale co s těmi dobrými? Kde
vzít a nekrást? Napadá mě snad jen hrstka celkem vtipných momentů, pokud tedy
nebudeme na význam slova „vtipný” klást přehnaně vysoké požadavky: tak třeba moment,
kdy je drahocenný exemplář pavouka nalezen na podrážce boty, bohužel až po došlápnutí.
Není to moc, já vím, ale co jiného mám dělat? Nemůžu přece říct, že na Spiders není
dobrého vůbec nic. To jsem vážně zvědavý, jestli takto nasazenou laťku překoná druhý
díl...
