Jako divák jsem nepoučitelný. Po hromadě nadprůměrných nebo alespoň dobrých filmů jsem dostal chuť shlédnout zase nějaký ten velice podřadný kousek. Neptejte se mě ale proč. Jedním z důvodů možná byla zvědavost, jestli se nature amok od dob Pythona nebo Spiders 2 někam hnul. Majstrštyk, u kterého odpočinek znamená devadesátiminutovou nudu, a při němž se vůbec nevyplácí zapínat jedinou mozkovou buňku. Můj poznatek byl očekávatelný, přesto zdrcující.[>
Všichni studnaři bezpochyby viděli první Anakondu. V ní proti obřímu a dobře vypadajícímu hadovi bojovala skupinka sympatických postav v čele s Jennifer Lopez a Ice Cubem. Dvojka s podtitulem Honba za krvavou orchidejí však s celkovou kvalitou klesla. Herci a špatně digitální plazi, věčně zahaleni tmou, nevzbudily v divácích příliš spokojenosti. Spíše úsměv na tváři. Třetí část Děti anakondy s Davidem Hasselhoffem v roli lovce hadů jsem naštěstí neviděl, ale z doslechu a podle různých hodnocení se jedná o katastrofu. Katastrofu, kterou čtyřka věrně následuje po vyjetých kolejích. Takže hádáte správně, dvojka je stále koukatelnějším kouskem oproti nejnovějšímu pokračování s podtitulem Krvavá cesta.
Příběh je stupidně klasický a přímo navazuje na předešlé události. Uprostřed rumunských lesů je vytvořeno speciální sérum z květů orchidejí. To prý dokáže vyléčit jakoukoliv nemoc, takže není divu, že se ho snaží získat pro sebe nesympatický milionář s tváří Johna Rhys – Daviese. Ten se svou ziskuchtivostí jde až tak daleko, že pošle (ne)schopné nájemné zabijáky. Kromě nich přichází do tamních lesů i turisté, co tu hledají bůhvíco. Nikdo z nich ale netuší, jaké nebezpečí tu na ně číhá. Speciální sérum je totiž vyzkoušeno i na malé anakondě. Na tom by nebylo zas tak nic zvláštního, kdyby tato látka neměla vedlejší účinky. Kromě zvýšené agresivity i nebezpečně rychlému růstu vyvolá v hadovi i neuvěřitelné regenerační schopnosti. Plaz posléze utíká z laboratoře a vydává se ven pořádně se nažrat. Naštěstí jí je opět v patách půvabná vědkyně Amanda.
Režisér Don E. FauntLeRoy, jenž má mimochodem na svědomí i trojku, nám zase natočil paskvil, jako střižený ze SyFy Channelu. Anakonda je tu i tentokrát vytvořena CGI animací, a když hada to většinou i připomíná, její chování je neomluvitelné. Namísto žraní a polykání své oběti vždycky roztrhá, to je ale hold v zájmu efektivnosti. Škoda, že při jejím pohybu se v podzimním lese nepohne ani lístek, takže její animace je do očí bijící. Blbost veškerých postav při jejich jednání je až zarážející. Proč vojáci střílí do svých lidí a proč ten idiot se rozbíhá proti gigantické anakondě, místo toho, aby před ní utíkal? Vyvstává tak i otázka, jestli to má nějaký scénář, protože jednotlivé scény na sebe v několika případech nenavazují. Herci připomínají zbloudilé ovce. Jako by nevěděli, co budou v následujícím záběru hrát. A nezachrání to ani Linden Ashby (Mortal Combat).
Co stojí za pochvalu, tak je prostředí, v němž se snímek odehrává. Rumunské lesy mají určité kouzlo a jsou skoro nezaměnitelné. Před úplným propadem do smradlavé filmové žumpy zachraňuje Trail of Blood pár nápadů a scének, jež jsou vtipné záměrně. Například sebevražda granátem mě docela pobavila. Muž pronásledovaný nasranou anakondou usoudí, že nemá šanci a rozhodne se pro radikální řešení. Odjistí granát a s děsivým řevem čeká jistou smrt. Had se však na poslední chvíli stočí, a než ho stačí odhodit, překvapeného muže to roztrhá. Takových světlých výjimek je ale poskrovnu.
Čtvrté (doufám, že poslední) Anakondě tak za všechno špatné můžu vlastně poděkovat, protože se díky ní vrátím opět k těm lepším a kvalitnějším hororům. Tahle recenze bude pro vás jakýmsi varováním, abyste raději dvakrát zvážili, jestli vám tento film za tu hodinu a půl opravdu tak stojí. Můžu vám ho doporučit jen v případě, že při sledování podobných filmů máte rádi bídu a utrpení, a nepohrdnete vlastnímu mučení. Ale to zde na Studni budu těžko někomu rozmlouvat že? :)