Vzpomínáte si na Babiččin dům? Horor, v němž totálně šílená ženská nahání po pomerančovníkové farmě dvě nevinné děti? Pokud už jste doma, vaše shnilá srdce určitě zaplesala radostí. Tato legenda porevolučního videotrhu totiž mnohé z vás ještě jako mláďata vyděsila natolik, že jste několik dní poté museli spát s maminkou v ložnici. Přiznám se, že tahle dvacet let stará klasika se ke mně dostala až nedávno, o to více jsem si ji vychutnal.
Sourozenci David a Lynn se po smrti svého otce nastěhují na venkov ke svým prarodičům, kteří je uvítají s otevřenou náručí. I když po takovém silném otřesu děti moc nemluví a na nové prostředí si teprve zvykají, dědeček s babičkou se ze všech sil snaží, aby jim u sebe vytvořili plnohodnotný domov. Jenže ne všechno zlato se třpytí. Velmi brzy totiž vyplouvají na povrch drobné podivnosti a záhady, kterým se David snaží přijít na kloub. Co to vlastně děda ukrývá v tom sklepě, kam mají děti přísný zákaz vstupu? A proč ten hodný dědeček vlastně pobíhá po domě s nabitou brokovnicí? David pátrá na vlastní pěst, až nakonec společně se sestrou najdou ve sklepě svázanou ženu. Podezřelá dáma prosí o rychlou pomoc, a i když se jim to ze začátku nezdá jako dobrý nápad, osvobodí ji. Tady snímek náhle začíná nabírat na obrátkách, protože místo poděkování se žena pokusí Davida zabít. A protože oba prarodiče v boji se psychopatickou dámou selžou, začíná neúprosný hon na sourozence, ve kterém se děti můžou spolehnout pouze sami na sebe.
Kdo že vůbec je ta psychopatická žena a proč se je oba snaží dostat za každou cenu? Na to si už budete muset odpovědět sami, protože bych tu nechtěl spoilerovat a především vás okrást o pořádné překvapení, které si na vás tento snímek nachystal. Babiččin dům je v naší malé zemičce dobře známý, a to hlavně z devadesátých let, kdy na nás vykukoval z regálů videopůjčoven. Před lety běžel dokonce na německém satelitu, tuším, že to bylo na PRO7. Natočil ho neznámý Peter Rader, pro něhož to byl v té době debut. Poté natočil už jen dva snímky, které skončily někde v propasti zapomnění, a chudák Rader si už ani neškrtl. Škoda, horor by mu šel. Producent Niko Mastorakis (muž, co natočil celkem povedenou vyvražďovačku The Zero Boys) se dokonce ve filmu objeví coby soudce Relay.
Herecké obsazení je průměrné, ale sympatické. Dva výkony bych však neměl opomenout a to Brinke Stevensovou jako psychopatickou vražedkyni a Lena Lessera v roli Davidova podivného dědy. Zejména on mi zůstal v paměti, pro tento film mi připadal něco jako hnací motor, protože hlavně díky němu mě snímek udržoval v neustálém napětí. První polovina hororu pracuje hlavně s náznaky, s divákem si vyloženě pohrává a vodí ho za nos. Jakmile se film překulí do své druhé půlky, začíná ta pravá „honičková“ zábava. To však divák stále netuší pravou podstatu věci. Tu se samozřejmě dozví v závěrečném šokujícím finále, i když v poněkud unáhleném. Prostředí horkých letních dnů na rozlehlé pomerančovníkové farmě přidává na husté atmosféře snímku a to se převážná část odehrává za bílého dne! Scén za temné noci je tu poskrovnu a spočítali bychom je na jedné ruce s dvěma useknutými prsty. Krví se tu hodně šetří, ale to vůbec nevadí. Jedná se totiž o dobrý příklad toho, že hlavním prvkem hororu má být jeho atmosféra.
Ti z vás, co tohle dílo už někdy viděli, mi zřejmě dají za pravdu: Babiččin dům dnes víceméně platí za provařenou klasiku. Alespoň v našich končinách. Na IMDB má totiž překvapivě špatné hodnocení, pouhých 4,2/10. Ještěže v našich luzích a hájích si těchto malých, ale sympatických filmů umíme vážit.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
