Další soubor filmových povídek od Stephena Kinga. Pro milovníky strašidelných příběhů a fanoušky první Creepshow bude jeho mladší bratříček asi jasnou volbou, ale na úvod musím dodat, že ne všichni ale tentokrát budou s výsledkem spokojeni.
První příběh se jmenuje Starý náčelník Dřevěná hlava a vypráví o tom, jak gang chuligánů okrade a zastřelí staré majitele malého obchůdku. Dřevěná socha indiánského náčelníka, jež majitelům patřila, náhle ožívá a vydává se zlodějíčkům krvavě pomstít. Indiáni totiž nesnáší bezpráví a na druhou stranu milují skalpy. Druhá povídka s názvem Prám je o partě teenagerů, co si vyrazila k poklidnému jezírku. Zhulení a nadržení puberťáci si jdou zaplavat a usmyslí si odpočinout na opuštěném voru uprostřed jezera. Zde však na ně číhá nebezpečí v podobě jakési olejovité a velmi hladové skvrny. Poslední povídka, Příběh stopaře, vypráví o záletné ženě. Ta se v noci vrací od milence domů, ale po cestě se jí stane nehoda, při které srazí nevinného stopaře. Z místa ujede, ale přízrak přejetého muže je jí stále v patách.
Pokračování známého povídkového hororu, který znají diváci i pod názvem Plíživý děs 2, vzniklo roku 1987. Televizní diváci měli také možnost se s ním kdysi setkat a to na komerční televizi Nova a s příšerným českým dabingem. Režisér jedničky George A. Romero tentokrát pouze napsal scénář společně se svým přítelem z branže Stephenem Kingem a na režisérskou stoličku si tak sedl Michael Gornick, jenž pracoval na prvním díle jako střihač. Co si budeme povídat. Gornick samozřejmě postrádá Romerův talent a tak není žádným překvapením, že výsledek je o poznání horší. Je pravda, že zde přibylo napětí a režisér se snaží, co mu síly stačí, ale díky jeho tuctové režii ztratilo tohle pokračování nadhled, který tak hodně vévodil u jedničky.
Celková stopáž snímku se ke všemu zkrátila na hodinu a půl a pět povídek bylo zredukováno na pouhé tři, přičemž z toho opravdu povedená je ta prostřední s názvem Prám, která nepostrádá ono napětí a vtipnou pointu. Samotné povídky opět spojuje kreslený příběh. Celá animovaná pasáž je tu sice o poznání delší, ale není už tak kvalitně provedena jako u svého předchůdce.
Tentokrát tu nemáme plejádu známých hvězd jako minule, takže většina jmen vám bude zcela neznámá a jejich tváře nebo - nedejbože – jejich výkony si druhý den stejně nebudete pamatovat. Pár kladů se tu ale samozřejmě najde. Ohyzdná postavička, co uvádí jednotlivé povídky, se nazývá „Creep“ a nehraje ji nikdo jiný, než náš oblíbenec Tom Savini, jenž i kreslenému „Creepovi“ propůjčil svůj hlas. A po vzoru jedničky se opět i zde objeví Stephen King, tentokrát v miniroli řidiče kamiónu. Není to moc, ale i to se počítá. Pravda, i některé další výjevy či scény se mi vryly do paměti: například když v závěru druhé povídky si nažraná skvrna spokojeně odkrkne, nebo když pomalu se rozpadávající stopař stále opakuje provinilé ženě „Díky za svezení, madam! Díky za svezení “. Jinak dalších humorných vložek se asi nedočkáte a prostor k nějakému strachu také už nedostanete.
Když to celé ale nakonec shrnu, tak se nejedná zrovna o špatnou podívanou. Díky kratší stopáži nestačí snímek nudit a těch 80 minut mi uběhlo jako voda, takže jsem stráveného času určitě nelitoval. K dobru mu lze přičíst i to, že film vznikl v druhé polovině osmdesátek, což byla doba, kdy se horory nebraly tak moc vážně. Bohužel, i přes zjevnou snahu vyrovnat se prvnímu dílu, nedosahuje Creepshow 2 kvalit Romerovo povedené jedničky, takže mi nezbývá, než ho hodnotit jako spíše průměrnou podívanou s několika světlými momenty.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
