Sam Raimi se se svojí novinkou Drag Me to Hell vrací do horrorového žánru, který opustil v podstatě ještě v osmdesátých letech. Není jistě zapotřebí psát, co Raimi znamená pro "osmdesátkový" horror, protože Evil Dead, potažmo jeho pokračování, určitě každý z nás viděl a to nejen jednou. Raimi se do horrorového žánru nesmazatelně zapsal, což znamená, že i kdyby už nikdy nic tak dobrého nenatočil, bude vždy jeden z těch režisérů, kteří do našeho žánru přispěli významnou měrou.
Raimiho Drag Me to Hell je návratem do let osmdesátých, co se týče režijního stylu i budování atmosféry. "Jo!", chce se nadšením zakřičet. Dokonce se nejedná o čistý horror, jelikož se to často zvrhává do bláznivé komedie, skoro jako v Evil Dead 2. "Paráda!". A je tu i Ash, v sukni, ale vše mít nemůžeme, už by toho dobrého bylo příliš najednou. Takže, to by asi stačilo a můžeme se v poklidu rozejít, ne? Desítka jak vyšitá.
To jsem si říkal před návštěvou kina. O to víc jsem byl pak nepříjemně překvapený, když se u mě nedostavoval ten pocit, který často provází sledování kvalitního filmu. Pocit, že se u filmu bavím, že se dívám na něco skvělého, co tu ještě nebylo nebo alespoň ne v tomhle uspořádání. Neobjevil se do půlky filmu a to už jsem se začal strachovat, jestli se vůbec objeví ještě před závěrem. Bohužel se neobjevil vůbec a původně senzační podívaná se přede mnou na plátně sesypala jako domeček z karet. A přitom tam byly samé trumfy.
Zápletka je ještě dost slušná na to, aby se na ní dal postavit kvalitní horror. Hlavní hrdinka Christine jednoho krásného dne kvůli vidině brzkého povýšení neposkytne půjčku cikánské babičce. A to neměla dělat, protože bez půjčky se babička ocitá na dlažbě a smůla se přilepí i na Christine, protože babičce nezbývá nic jiného než se pomstít, po svém. Christine prokleje a od tohoto okamžiku se dějí nevysvětlitelné věci. Sem tam se něco podivného stane, občas je Christine vystavena fyzickému útoku od zlé babičky, která se jí mstí za každé možné situace. S kletbou se nese i časový limit tří dnů, za který se na povrch Země přijde podívat Lamia, stvoření z pekla, které má v úmyslu doslova stáhnout skrz podlahu osobu vlastnící prokletou věc (v případě Christine je to její knoflík).
Začátek je dobře natočený a slibuje napínavou podívanou. Jenomže už v autě na parkovišti při naprosto absurdní rvačce, jako vystřižené z Evil Dead 2, se film vybarví do úplně jiných barev, tedy do jiných, než hlásal trailer: "Návrat skutečného horroru." O napínavý film opravdu nejde, protože snad každých pět minut přichází vtípek, často až v takové absurditě, za jakou by se nestydělo ani Scary Movie. Příklady: A. Christě v práci stříká krev z nosu a zásah schytá i šéf, který pořád opakuje "Mám to na puse? Mám to tam?". Nebo B. Dojde k dalšímu napadení a Christine se babičky zbaví tak, že odřízne lano, které na babičku shodí kovadlinu - přesně jako v nějakém kresleném seriálu. Takových podobných situací je tu bezpočet a mají být vtipné. No a pokud se tedy nestrefí do vašeho smyslu pro humor, nastává problém.
Christine je prokletá, dějí se kolem ní zvláštní věci a proto jde vyhledat někoho, kdo by jí mohl pomoci. Jde za exorcistou. Drag Me to Hell tímto připomíná nedávno uvedený film The Unborn, se kterým má podobné i zdroje, odkud čerpá. Nejedna scéna (a vlastně i děj) je inspirovaná Ringem, ale je to daleko šikovněji zamaskované, než okaté vykrádání v The Unborn. Další inspirací byl pro Raimiho Ju-On, z něhož si vzal např. monstrum lezoucí po schodech a nějaký ten základ pro lekačky. Drag Me to Hell nemá díky přítomnému humoru šanci být strašidelné, takže tu mají velké slovo lekačky (levný to způsob na vystrašení diváka), a ty jsou tu odvedené vážně dobře. A to především díky správnému načasování a taky díky perfektnímu zvuku.
Nejlepší na Drag Me to Hell je bezpochyby jeho technická dokonalost. Zvuková složka je tak dobrá, že i lekačka, v níž figuruje pouze obyčejný poletující šátek, funguje nadmíru dobře. Stejně tak hudba. Ta dodává scénám potřebný nádech, ať už jde o romantiku nebo o slušivé pozadí ke spiritistické seanci. Tady jde rozhodně vidět, že film nebyl po této stránce spíchnutý horkou jehlou na koleni, naopak, že byl tvořen opravdovými odborníky.
Evil Dead 2 byl svého času bombou, na kterou se podívám i teď rád. Drag Me to Hell se mu v mnohém podobá. Ale jak to v ED 2 působilo přirozeně a správně osmdesátkově, tak DMtH na mě dělá přesně opačný dojem. Snaží se být dalším Evil Deadem tak moc, až to nedělá dobrotu. Podobný děj tu byl v různých obměnách už tolikrát, že by bylo zbytečné to počítat. Je stejně nezajímavý, jako ten v The Unborn. Finále bylo docela slušné, ale škoda, že předvídatelné. Celkově shrnuto, Drag Me to Hell je zkrátka filmem, který vás dostane nebo vás úplně mine.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Jistě nejsem jediný, kdo se na tento film těšil. Však ho natočil sám velký Sam Raimi. Když si od natáčení hororů odskočil zarežírovat ne příliš povedenou sérii Spiderman, bylo jen otázkou času, kdy se vrátí ke kopytu.
Na tento film nadšeně čekalo miliony fanoušků. Opravdu se čekání vyplatilo a fanoušci nebudou zklamaní? To se vám pokusím poodhalit ve své recenzi.
Drag me to hell má vcelku jednoduchý příběh. Ihned úvodní scéna nám ukazuje, oč půjde. Jsme v 60tých letech, mexická rodina přivede svého syna k médiu s tím, že má vidiny. Ona žena (médium) se okamžitě ptá, co syn provedl a oni, že ukradl cikánům (opravdu to tam je řečeno doslova) nějaký stříbrný řetízek a když ho chtěl vrátit, tak ho nechtěli zpět. Žena si ho vezme k sobě na vymítání. Jakmile vyřkne prvních pár vět zaříkávání, tajemné síly ženu odhodí, včetně rodičů onoho chlapce. Ten se dává na útěk, protože má strašlivé vidiny. Bohužel ale nemá velké štěstí a temná síla ho shazuje z balkónu. Médium se na něj běží podívat. Chlapec vypadá mrtev avšak není. Žena na něj zakřičí, ať utíká, ale už je pozdě. Země se rozestoupí a chlapec je vtažen do pekla.
Přesouváme se o 40. let dopředu. V jisté bance pracuje bankovní úřednice Christine (Alison Lohman). Ta se snaží o povýšení, ale má konkurenci v nováčkovi (Reggie Lee), ten se neštítí jakýchkoli podrazů, aby se dostal na vysněnou pozici. Jednoho dne přijde k Christine stará, velice nemocná cikánka (Lorna Raver) a žádá o odložení hypotéky. Již svým vzhledem není dvakrát sympatická, ale Christine se rozhodne, že se půjde zeptat nadřízeného (David Paymer). Ten jí sdělí, že je to těžká volba a ať se rozhodne sama, zda prodloužit nebo neprodloužit splátky, že podle toho se bude rozhodovat o povýšení. Christine jde za onou paní a sdělí jí, že se odložení hypotéky zamítá. Ta začne dělat šílenou scénu a prosit o odložení. Christine volá ochranku a paní je odtažena. V garážích se strhne dosti zajímavá rvačka v autě, která potěší svojí nápaditostí nejednoho diváka. Po rvačce cikánka utrhne Christine knoflík a prokleje ho a následně jí ho vrátí do kapsy. Od tě chvíle začíná film nabírat obrátky. Já vám však více říkat nebudu.
Do hlavních rolí obsazená dvojice Alison Lohman a Justin Long se mi nezdála jako šťastná volba. Alison přece jen hrále ve více či méně průměrných filmech a abych jí uvěřil vesnickou dívenku, která je pronásledována temnými silami, se mi moc nezdálo. A Justin? Toho jsem snad viděl pouze v komediích a o to víc jsem se bál aby z filmu nebyla jen fraška a on dokázal zahrát aspoň trochu vážnější roli. Jenže odsuzovat před tím, než jsem film shlédl, se opravdu nevyplatilo. Oba dva byli ve svých rolích více než uvěřitelní, i když u Justina mi chvíli trvalo, než se dokázal zabavit nálepky komediální "nadrženec". Svoje role zvládli na výbornou a tohle jsem opravdu od nich nečekal. Lorna Raver jako cikánka je strašlivá už sama o sobě. Ta by mohla mít celý film jeden výraz a nic neříct a stejně by se jí diváci báli.
Christopher Young, který dodal k filmu hudbu je neuvěřitelný. Hudba a video do sebe zapadají jak kostičky puzzle a vykreslují každou scénu neuvěřitelným způsobem. Ač situace moc napínavá není, hudba ji podbarvuje takovým způsobem, že vám tuhne krev v žilách. A u lekacích scén dvojnásob.
Nyní se uchyluji ke konci recenze. Sam a Ivan Raimi (napsali spolu scénář) skládají B hororům opravdu poklonu. A Sam by se měl hororů držet jak to jen jde, protože je to opravdu jeho krevní skupina. Film je jak napínavý, děsivý, nechutný (nazvracení červi do pusy), vtipný se supr závěrem. Dokonce i pár odkazů na Evil Dead si tam člověk najde. Závěrem bych chtěl říci, že toto není horor, který by měl být ztracen v propadlišti dějin. Kdo neuvidí nepochopí. Raimi is BACK!!!
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Sam Raimi. Člověk, který stvořil jeden z hlavních pilířů filmového hororu 80. let, kultovní trilogii Evil Dead, je zpět. Legendární režisér, který dokázal za málo peněz vykouzlit masakrózní bombu (Lesní duch) a zároveň dokázal za hodně peněz stvořit kvalitní horor bez krve (Téměř dokonalý zločin) se vrací ke svým kořenům. Chce všem těm smlsaným divákům po letech - kdy neměl v hlavě nic jiného, než Pavoučího muže - připomenout, kdo je tu Pán. Ukázat jim, jak se správně točí strašidelný a zároveň zábavný horor. A tak nám velký Sam Raimi představuje svou žhavou novinku Stáhni mě do pekla, která je podle zahraničních kritiků prý druhým nejlepším snímkem, co se letos zatím objevil v kinech. Dost přehnané tvrzení, může se mnohým zdát. Jenže já neodolám a pro nedočkavce konstatuji: je to skutečně bomba!
Příběh nám začíná roku 1969 v Kalifornii, kde je jedna mexická žena svědkem toho, co dokáže jedna cikánská kletba. Při tragédii u ní v domě nedokáže včas zasáhnout a zemře tak malý chlapec, co cikánům ukradl stříbrný náhrdelník. Děj se poté přesouvá do současnosti, kde žije mladá Christine Brownová. Tato sympatická dívka, která pracuje jako bankovní úřednice, velmi stojí o volnou pozici asistenta vedoucího. Podle jejího šéfa je však málo tvrdá, proto se na to místo může dostat podlézavý kolega Stu. Christine však o volné místo hodně stojí, tak mu chce ukázat, že je schopna i tvrdých rozhodnutí.
Když se u jejího stolu objeví stará cikánská žena prosící o to, aby jí nezabavili její dům, Christine se rozhodne ošklivé a nemocné cikánce nevyhovět. Bohužel pro ni. Tato cikánka to umí dobře s magií a téhož večera nebohou Christine napadne a následně prokleje. Od té doby se začínají dít podivné události. Pronásledují ji podivné přízraky a slyší to, co ostatní neslyší. Naše hrdinka navštíví věštce, u kterého se dovídá krutou pravdu: stará cikánka uvalila na dívku strašlivou kletbu zlého démona Lamia, jenž jí po tři dny bude strašit a terorizovat, přičemž ji poté sebere to nejdražší: její duši. Christine bojuje s prokletím všemi různými prostředky, a i když má silnou oporu ve svém příteli, situace se zdá být bezvýchodnou a komplikuje se. Zoufalá dívka nakonec vyhledá onu mexickou ženu ze začátku filmu, jež by jí jako jediná mohla pomoci se hrozné kletby zbavit.
Už od začátku vás Drag Me to Hell nenechá na pochybách, s čímže tu máte tu čest. Při úvodních titulkách se na vás vyvalí výborná hudba od Christophera Younga, což je veterán hororových soundtracků, který pracoval s Raimim už na Téměř dokonalém zločinu, ale i na spoustě jiných hororů (Hellraiser, Noční můra v Elm Street 2, Nenávist, Moucha 2). I když je začátek filmu pro Raimiho trochu netypický a některé diváky může zmást, hned co se děj přesune do současnosti, veškeré možné pochybnosti jsou ty tam. Režisér si zde pohrává jak s detaily (stará cikánka vlastní ten samý vůz, v němž se po lesích proháněl už Bruce Campbell v Evil Dead), tak s netypickými úhly a nájezdy kamery, které jsme tak obdivovali u jeho ranějších děl, i když zde nedostaly již tolik prostoru.
Raimiho vytříbený černý humor vás posadí na prdel. Ať už se ve filmu zvrací červi nebo dokonce kočky (!), vždy na vás pomrkává určitá nadsázka a sebeparodie. V tom je jeho největší kouzlo. Strašidelné scény úžasně střídají ty humorné a vy nevíte, co je vám sympatičtější. Nejlepším důkazem toho je souboj na férovku mezi Christine a starou cikánkou v autě v podzemních garážích. Samozřejmě vítězí horor. Při scéně, kdy se Lamia zjeví jako zlověstný stín, budete zaraženi do sedadel a neodvážíte se pohnout. Lekáčky fungují na jedničku a vy si při všem tom napětí ještě stačíte uvědomit: „Same, chyběl jsi nám.“
Z hereckého obsazení zde jistě vyčnívá hlavní představitelka Alison Lohman, která si vás svými sympatiemi získá už od začátku a vám nezbude, než jí držet palce. Ani její herecký partner Justin Long nezůstává pozadu a ve své roli jejího chápajícího přítele je nečekaně civilní. Ale co je fakt síla, tak je výkon samotné cikánské čarodějnice. Na tu jen tak nezapomenete, to vám můžu garantovat. Už ten její zjev je kapitola sama o sobě: jednooká, bezzubá baba, co vám ráda nablije do huby, nedá spát hlavně jemnějším povahám.
I přes ta všechna pozitiva mám pocit, že do úplné dokonalosti mu ještě něco chybí. Možná je to začátkem poslední třetiny, kde při scéně seance ztrácí snímek malinko dech. Možná jsem čekal malinko vyhrocenější finále. Nebo jsem možná čekal trochu více krve. Lítající oční bulvy mi to ale víceméně vynahradily. Porovnání se Smrtelným zlem 2 je sice na místě, ale atmosféricky se jedná o úplně něco jiného. Z kina jsem ale každopádně odcházel plný nadšení. Nebudu vám lhát, po patnácti minutách jsem se do kina vrátil a zakoupil lístek ještě jednou. Dost možná se totiž jedná o nejlepší hororový snímek letošního roku. Nečekejte, že v příštích měsících uvidíte na velkém plátně ještě něco kvalitnějšího. Rozhodně spěchejte do vašich kin, protože ujít si tuhle jedinečnou pecku by byla velká chyba.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
