V 70. letech natočil italský režisér Pasquale Festa Campanile tento skvostný thriller, který ale jaksi časem zapadl a objevuje se znovu až dnes... Film mírně reaguje na kultovní exploitation Last House on the Left (1972) a i hlavní roli v něm právě ztvárnil David Hess, který se proslavil právě několika rolemi brutálních a úchylných psychopatů. Ne jinak je tomu i v tomto filmu. Film se sice řadí do subžánru thriller, ale stejně tak je to i exploitation, protože je docela dosti drsný, násilný a to ve všech ohledech, zejména pak ale v psychologii jednotlivých hlavních postav.
Právě na postavách film celý stojí a dělá z něj to, čím je. V podstatě v něm hrají hlavní roli jen dva herci a jedna herečka a drtivá většina filmu se odehrává v automobilu, který táhne obytný přívěs. Těmito herci jsou ve své době hvězda první velikosti Franco Nero, představitel psychopatických úchyláků David Hess a herečka Corinne Clery.
Manželský pár který hraje právě Nero a Cleryová je páreček k pohledání. Inteligentní, ale hrubý a nevybíravý alkoholik a chladná, psychicky vyhaslá, ale atraktivní manželka jedou Kalifornií urovnat svůj rozpadající se manželský vztah. Jedou velkým automobilem, který táhne obytný přívěs, občas se zastaví u nějakého místa s jinými lidmi, v nějakém kempu a podobně. Nero v podstatě stále drží v ruce flašku s chlastem a psychicky i fyzicky napadá svoji manželku. Ta je však již tak chvílemi zvrhlá, že divák časem ani netuší, jestli se jí to náhodou nelíbí, nebo jestli naschvál manžela neprovokuje… Divák sleduje řadu slovních potyček, z toho si to spolu „rozdají“, ale jak pak přiznají, nejde o milování ale pouhý sex atd. Takže stmelení svazku se jaksi nedaří.
Jak takhle jedou nekonečnými Kalifornskými dálnicemi, uvidí stopaře, který sedí na velkém kufru. Nakonec se rozhodnou zastavit. V okénku se objeví David Hess a slušně a s úsměvem je požádá, jestli by ho nesvezli, mluví o nějakých problémech atd. Nakonec tedy nastoupí a usadí se na zadní sedadlo. Kamera sleduje řídící Cleryovou, připitého Nera, který ale flašku raději schová, a uprostřed mezi nimi Hesse. Probíhá nějaký ten slušnostní rozhovor, Nero vystupuje jako slušňák, Hess vystupuje jako slušňák, ale divák ví, že již brzy, každou vteřinu se musí k něčemu schýlit... A také že ano. Dialog se velmi náhle totiž zvrátí a Hess začne házet nechutné vtípky vůči Nerově manželce. Nero okamžitě zareaguje a poklidná idylka končí a film již jenom graduje do samotného finále. Nero vytáhne Hesse za flígr z auta a dá mu docela nakládačku a ještě po něm hodí jeho kufr. Jenže Hess vytáhne revolver a stává se pánem situace. Znovu všichni tři nasedají do automobilu, tentokrát Hess s revolverem u hlav obou manželů, začínat diktovat rozkazy a podmínky, atmosféra se dá krájet... Po čase zjišťujeme, že Hess má v kufru 2 miliony dolarů ukradené z banky a manželský pár a automobil mu slouží jen jako dočasné útočiště, než se dostane na předem určené místo...
Takhle film vypadá jako takový ten klasický exploiťák, kde zvrhlý Hess týrá a ponižuje nešťastný a nevinný manželský pár. Jenže kouzlo a celá dokonalost filmu je v tom, že takto to není!! Ani jedna z postav není úplný andílek. Cleryová je chladná ženská, ale slouží spíše k Hessově zvrhlým sexuálním hrátkám, Nero začne střízlivět a začne se pomalu měnit. Je vidět jak přemýšlí, uvažuje, každý čeká na chybu druhého. Najednou tu máme tři lidi, kteří těm dalším dvoum vůbec nevěří, ale zase ani nevíme, jestli jim navzájem na sobě záleží nebo ne, a k tomu kufr s 2 miliony dolarů. Tohle je základ pro neuvěřitelnou napínavou, násilnou, brutální a psychologickou jízdu, která hned tak nemá obdoby. Film je plný zvratů, každou chvíli má někdo navrch. Prostě naprostý herecký a filmařský koncert!! Do samotného finále divák vůbec nemůže tušit, jak film dopadne, protože závěrů může být několik. Můžeme jen hádat co, kdo kdy, jak a komu... Prostě špička!
Herecké výkony dělají z filmu hodně to, co je. Hess sice psychopaty uměl, Cleryová mírně ve své roli zaostává, ale Franco Nero skutečně dokazuje že je Pan Herec s velkým H. Překonává s přehledem i Hesse a když už nic jiného, tak je skutečně radost sledovat tohoto herce „při práci“. Opravdu třída první velikosti. Tady jasně vidíme excelentního herce „áčkaře“ (Nero) a excelentního herce „béčkaře“ (Hess). Ten rozdíl je tam opravdu znát.
Film má úžasnou atmosféru, je doprovázen skvělým soundrackem od Ennio Morriconeho. Má neuvěřitelně vypjaté momenty a zvraty a navíc je to ještě násilný, brutální, surový a nekompromisní exploitation. Ve filmu prostě nechybí vůbec nic. Zapomenutý kult!
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
