Obří žralok a obří chobotnice v jednom filmu? Kdo by takové kombinaci dokázal odolat? Pravda, obrázek na coveru nevypadá úplně dobře, ale tím se nenechte zmást - film produkovala společnost Asylum, jejíž jméno je vždy zárukou dobré zábavy. Tedy samozřejmě za předpokladu, že váš zájem o filmy je zvrhlý a nejlépe se bavíte tím, jak jsou ty filmy strašně špatné.
Už první záběry dávají tušit, že tento film bude co do příšernosti něco skutečně neobvyklého - úvodní titulky totiž neběží trapně stereotypně nad oceánem, ale nad zasněženými horskými vrcholky, a úspěšně tak vyvolávají podivení nad tím, ve kterých velehorách spolu budou titulní potvory bojovat. Ale zklamu vás, děj se přeci jen přesune pod mořskou hladinu, konkrétně k břehům Aljašky, kde tající ledovce co nevidět uvolní obří prehistorické živočichy, které před osmnácti miliony let v jejich vzájemném boji uvěznil prudký nástup mrazů. Nedobrovolným svědkem se stanou hned dva navzájem nezávislé zdroje - pilot armádního vrtulníku, který v oblasti provádí zakázané pokusy, a vědecká ponorka, kterou krátce předtím ukradla hlavní hrdinka Emma, aby mohla v klidu pozorovat velryby. Jediná smůla je, že pilot ze svého hrobu žádnou zprávu podat nemůže a Emma si není jistá, co to vlastně viděla a jestli ji náhodou nešálil zrak.
Brzy ovšem na americké i asijské straně Pacifiku začne docházet k záhadným nehodám, které mají společné jen to, že nemají svědky. Mizí civilní i vojenské lodě, ropné plošiny a dokonce i letadla - a to ne jen ta obyčejná ztroskotaná letadla, ale i letadla pohybující se ve své obvyklé výšce. Naštěstí se nám autoři nepokusili namluvit, že za útoky proti letadlům může chobotnice, která natáhla svá chapadla do desetikilometrové výšky - Jack Perez chápal, že to by asi diváci přes srdce nepřenesli, držel se tedy při zemi a letadlo tedy nechal sežrat vznášejícím se megalodonem.
Po nezbytných úhybných manévrech kolem velryby, kterou roztrhal "lodní šroub", však konečně zodpovědná místa pochopí příčinu útoků a do boje povolají ty nejpovolanější - mořem posedlou bioložku Emmu, jejího starého profesora Lamara a japonského vědce Seijiho. Trojice dostane za úkol najít způsob, jak se probuzených pravěkých potvor zbavit. Jednoduché to ovšem nebude, protože jak žralok, tak chobotnice se vyznačují schopnostmi takřka magickými, počínaje velikostí a silou (překousnout vejpůl bitevní loď na jedno hryznutí není pro megalodona sebemenší problém) přes rychlost (500 uzlů = 926 km/h), schopnost mizet z radaru i sonaru až po neuvěřitelnou odolnost proti všem konvenčním zbraním. Nápad vylákat potvory na mělčinu vede jen k dalším ztrátám, takže nakonec nezbyde než nechat to celé vyřídit přírodu - megažralok a megachobotnice jsou zapřísáhlými nepřáteli a stačí je tedy přivést k sobě, aby se do sebe pustili a vzájemně se zničili. Proč se tedy obě potvory do sebe nepustily hned u břehů Aljašky není jasné, ale to nemá cenu řešit - to už byste se stejně dobře mohli ptát, co jako budou lidé dělat, když jedna z potvor zvítězí a pak už nebude mít vůbec nikoho, kdo by ji mohl zastavit...
V čem Mega Shark vs Giant Octopus skutečně září, jsou dialogy. Zapomeňte na horrory s nudnými rozhovory - tady pracoval skutečný umělec a co slovo, to perla. Stejná pozornost byla věnována všem postavám, takže se ani neopakuje častá bolest mnoha filmů, kde všechno musí táhnout jeden obětavec - tady mají rovné příležitosti všichni, každý dostal stejně kvalitní materiál, aby ukázal, co s ním dokáže. Takovou snůšku blábolů jako v Mega Sharkovi skutečně jen tak v nějakém filmu nenajdete - konkurenti dostali laťku posazenou proklatě vysoko.
Trochu horší je to s vizuální stránkou filmu. Připouštím, že je to lepší, než jsem očekával - byl jsem vcelku smířen s tím, že žraloka uvidím jen příležitostně a chobotnici zcela výjimečně. Bohužel jsem se mýlil, záběrů s nimi je vcelku dost. Vlastně, abych byl úplně přesný - záběrů je jen pár, ale opakují se dost často, abyste si obou zvířat užili dosytosti. Funguje to docela dobře, mě ležela v žaludku už v první třetině filmu. Kvantita je bohužel to jediné, o čem se dá mluvit pochvalně - kvalita je poněkud nižší, než jsme zvyklí z takových spektáklů jako Shark in Venice nebo Octopus 1 a 2. Viděl jsem však i horší, a když budu mít fakt smůlu, třeba si i vzpomenu, které to byly.
Společnosti Asylum se každopádně podařilo něco unikátního - dokázala překročit svůj stín, překonat všechny dosavadní rekordy a posunout hranici možného opět o pořádný kus kupředu. Uvidíme, jestli se najde někdo, kdo tuto hozenou rukavici pozvedne a dokáže natočit ještě něco příšernějšího - zatím si to moc představit nedokážu. Film Mega Shark vs. Giant Octopus každému fandovi špatných filmů vřele doporučuji a už jen čekám, kdy ho některá z našich televizí uvede v hlavním vysílacím čase jako "film týdne" - všechny kvalitativní předpoklady splňuje měrou vrchovatou.
P.S. Pokud trpíte nedostatkem času, stáhněte si aspoň trailer. Všechny klíčové momenty filmu jsou v něm zahrnuty, takže na prostoru asi tak minuty dostanete všechno nejlepší, co tento film nabízí. Přijdete však o humorné dialogy - to je cena za zkrácenou délku.
- (1/10)
