Ať se dnešním nadšencům do horrorového žánru a jeho subžánrů zdá opodstatněné, nebo naopak nepochopitelné, že se Cravenův zastaralý a snad i amatérský The Last House on the Left z roku 1972 stal kultem a základem pro západní exploitation směr, je tomu skutečně tak. Za vše mluví již například skutečnost, že tento film byl nesčetněkrát vykraden, napodoben nebo z něj byly přebrány základní prvky, aby tak znovu a znovu nalákal „násilí(a pomsty…)chtivé“ diváky do kin. Naprostí experti na toto byli Italové a musí se nechat že až na pár výjimek se v rámci tohoto drsného až úchylného horrorového subžánru jednalo o velice zdařilá díla. The House on the Edge of Park z roku 1980 je však světově jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších. A podle mého i nejkvalitnějších...
Za vše mluví již spojení třech základních aspektů. Téma filmu reagující na ve své době neuvěřitelně kontroverzní The Last House on the Left, režisér, který tento film natočil - Ruggero Deodato známý svým ultimátním celosvětově známým počinem Cannibal Holocaust a herec, který se v těchto rolích později „usadil“ a které mu šly vlastně nejlépe, tedy David Hess.
Původně jsem tomuto filmu moc nevěřil, ale moje překvapení z něj a nadšení ve finále neznalo mezí. Osobně jej považuji za jeden z nejzdařilejších snímků okrajového, výše zmíněného subžánru. A to je třeba také zohlednit jak při hodnocení filmu a jeho sledování. Hodnotím film v rámci subžánru, kterým je ryze násilný exploitation a zároveň thriller. Nemohu zde zohledňovat jiné horrory jako je například Predátor, Halloween či jakýkoliv jiný film z naprosto jiného žánru. To prostě není možné.
A tím se dostávám k samotnému jádru tohoto majstrštyku, kterým mi Deodato dokázal, že je opravdu PAN režisér a Hess (hlavní záporák a psychopat z Last House on the Left, účelně vybraný pro hlavní roli v tomto filmu!) PAN herec-psychopat!! The House on the Edge of Park je vypilovaný diamant mezi exploitation! Nejde v něm o goreefekty, krev, kusy roztrhaných těl nebo naopak strach z neznáma, nadpřirozena a tajemna. Tady je vše jasné hned od začátku a s tím se pracuje až do konce. Násilí, sexuální násilí a zvrácenosti, bití, ponižování, výhružky, perverze a vraždění. To jsou základní atributy horrorového subžánru zvaného explotation, které se mohou různě měnit, „zabarvovat“, lišit, ale podstata je vždy zachována. Ne jinak je tomu i u tohoto filmu a tím se dostávám k ději a obsahu filmu.
Děj samotný je velice jednoduchý. Okamžitě od začátku nasadí šokující tempo a laťku hodně vysoko. David Hess v roli mladého, namakaného černovlasého kudrnáče zablokuje na silnici automobil a znásilní mladou a krásnou dívku, která jej řídí. Znásilnění je naprosto nekompromisní, drsné a divák vidí bez uhýbání kamery všechny části dívčího těla a zvířecí chování psychopata jej možná „trochu“ šokuje hned na začátku. Oběť je znásilněna, uškrcena a okradena. Nechána ležet ve škarpě jako kus hadru. Ano, to je „pan Hess“, tedy představitel, kterého zde hraje...
V tu chvíli jasně víme, a mrazí nás v zádech, co je tento člověk (ne herec samozřejmě...) za hovado a čeho je bez okolků schopen. Situace jasně vykresluje jeho podstatu v pár minutách. Dělá si co chce, bere si co chce, ale přemýšlí a není to tupé hovado. Je to uvažující, silný, inteligentní jedinec. Jeden z nejnebezpečnějších, jaký pro společnost může být, protože s ní velmi lehce splyne...
Děj dále pokračuje tím, že zjistíme, že Hess pracuje v autoopravně se svým přiblblým kamarádíčkem, který je mdlého rozumu, ale žádný beránek to také není. Jednoho večera přijede do autoopravny těsně před zavíračkou automobil s dvojicí a žádá o opravu auta. Proběhne nějaké to domlouvání a Hess nakonec automobil opraví. Zde vidíme, jak se dokáže v běžné situaci v podstatě normálně chovat, ale také vidíme jeho obrovské sebevědomí a sebejistotu. Jemu i jeho kumpánovi je nabídnut odvoz na jistou privátní akci, prostě kalbu mladých lidí, kteří zde mají setkání po letech po škole. Osazenstvo tvoří vesměs několik opravdu krásných mladých dívek a dva mladíci. Baví se docela slušně, poslouchají hudbu, hrají karty, popíjí alkohol. Ještě než Hess s nadšeným kamarádem vyrážejí na tuto akci, vidíme, jak si ze skříňky v opravně bere břitvu. A divák jen čeká, až přijde na řadu břitva a Hessova psychopatická povaha, která je zatím neuvěřitelně dokonale skryta. Probíhá zde nějaké flirtování s jednou ze zúčastněných dívek, ale k milostným hrátkám až do konce nedojde. Místo toho Hessovi rupne u karet... A pak to začne!!! Hess místo karet na stole přebírá všechny karty jako herec a vede celý film až do závěrečného konce. Zmlátí chlapecké osazenstvo, svlékne postupně všechny dívky do naha a divák si tak užije opravdu notnou dávku nahoty překrásných dívek. V detailních záběrech přejíždí jejich těla břitvou, spodní prádlo létá vzduchem, Hess je čím dál šílenější a brutálnější. Na druhou stranu si všechny v domě hlídá, aby mu nějakým způsobem nevyklouzli a rozpoutává nekompromisní teror. Než přijde někdo ke dveřím a zazvoní... Další návštěva a film ještě více vygraduje v tlaku na diváka a v Hessově užívání si všech svých úchylných „hrátek“. A pak, když už se situace zdá neúnosná... nastane konec... závěr a KONEC filmu. Konec, při kterém jsem málem osobně padl na kolena a poděkoval mistru Deodatovi za neuvěřitelný zážitek...
Musím ještě zmínit úžasnou ústřední hudební melodii, krásné herečky, absolutní benevolence režiséra k nahotě, Hessův excelentní herecký výkon a celkovou „čistotu“ provedení, kameru apod. Naprosto profesionálně zvládnuté. Víc nemám co dodat, jen snad to, že pokud nejste příznivci tohoto druhu filmů, odečtěte si nějaké ty body a nebo pokud nesnášíte násilí, zejména sexuální na ženách, a ponižování ve filmech, rozhodně se na tento film nedívejte...
