Zápis ve středu, čas 21:07
"Můj milý deníčku, to jsem zase já, tvůj Eiji. Promiň, že jsem tě od toho posledního experimentu tak zanedbával. Měl jsem spoustu práce s uklízením svinstva a taky s mým novým projektem, se kterým bych se ti chtěl pochlubit. Jedná se o lék na bolest, zase, ale tentokrát bude účinkovat tím správným způsobem. Dal jsem mu název Můj syn, což, jak jistě uznáš, je podstatně lepší než Moje dcera. Zatím funguje jen teoreticky, ale to fungovaly i ty projekty předtím. A jak dopadly."
Když jsem se začal zajímat o asijský horror, Naked Blood byl mezi těmi filmy, které vypadaly, že si od diváka chtějí za projekci vybrat daň v podobě obsahu žaludku na podlaze. Drsné obrázky pod recenzí mě dokázaly odradit natolik, že jsem se poohlédl po jiném krvavém, avšak daleko méně exhibicionistickém díle, a na Naked Blood jsem na pár let zapomněl. Až v nedávné době jsem si na něj vzpomněl a řekl si, že by bylo dobré zjistit, nakolik bylo kdysi moudré se mu vyhnout. Po zhlédnutí můžu říct, že to bylo moudré. Moudré to bylo. Ale z úplně jiných důvodů.
Zápis ve čtvrtek, čas 22:35
"Můj milý deníčku, podařilo se mi v nemocnici najít tři (!!!) lidské pokusné králíky, kterým byl nitrožilně podán Můj syn. Po celou hodinu od aplikace nejevili žádné známky fyzického poškození. Soukromá poznámka: Táta (budiž mu moře lehké) by byl pyšný. Od této chvíle budu podrobně zaznamenávat průběh experimentu. Budu si účastnice experimentu natáčet na tu novou videokameru, kterou jsem dostal k Vánocům od Hoteiosha. Zase ti napíšu, až skončím s natáčením. To bys nevěřil, jaká je to zábava."
Zápletka s lékem, který má člověku ulevit od bolesti je poměrně zajímavá, to bezpochyby. Je neokoukaná a má značný potenciál v případě, že za kamerou stojí někdo, kdo ví, jak šokovat. Jen šokovat ale nestačí, protože filmy mají obvykle něco přes hodinu a je vůbec možné po tuto dobu šokovat neustále? To dost dobře nejde. Samozřejmě pokud mezi filmy nepočítáte pseudodokumenty ve stylu Faces of Death nebo Shocking Asia. V Naked Blood autoři dávkují násilím poněkud nevyrovnaně. V první půlhodině neukážou nic, poté vyrukují s něčím malým (vytržení chlupu), prostě aby se neřeklo. Půlhodinu před koncem si jedna z dívek ukousne opečený prst, přičemž vůbec nejde poznat, že by šlo o prst... je zabalený ve strouhance, takže spíš šlo o ten rybí. Ta vrcholně nechutná scéna, odkud recenzent zuřivě natípal obrázky, a natípal jich tolik, že to vypadalo, jako když v celém filmu nic jiného není, je někde před koncem první hodiny a je v ní, jak dívka po Lecterovsku spořádá všechny citlivé části svého těla. Je docela krátká, ale je speciální ve způsobu, jak je natočená - vypadá do jisté míry realisticky a díky zvuku, který pěkně "křupe" musí dostat každého japonského úchyla... Krvavých scén je všehovšudy deset minut (to ještě přeháním) v celém filmu, a to jsem měl k dispozici Uncut verzi.
Zápis v úterý, čas 19:47
"Můj milý deníčku, asi skončím nadobro s vědeckými pokusy, protože mě teď chytla jiná vášeň. Ta nová kamera je úplně super, no co ti budu lhát, je to naprostá bomba a já cítím, že ze mě v dohledné době bude špičkový filmový kameraman. A co se týče toho léku na bolest, o kterém jsem ti málem zapomněl zase napsat, vedlejší účinky zatím žádné nemá. Ale ani jsem nezjistil, jestli funguje. Zkusím se zaměřit jen na jednu dívku. Budu ji natáčet celý den a když mě uvidí, jak ji natáčím, zkusím na místě vymyslet nějakou chytrou výmluvu."
Tak teď když jsem popsal nejzajímavější část filmu, ještě zbývá napsat o... o čem ještě zbývá napsat? Aha, o té méně zajímavé části filmu. Hlavním hrdinou je Eiji, syn šíleného vědce, kterého jednoho krásného dne pohltilo moře. Eiji ve filmu chodí, používá kameru a to je asi tak vše, co mu dovoluje desetistránkový scénář. Ostatním postavám toho nedovoluje o moc víc. Eijiho matka vzpomíná na svého manžela, ale jen proto, že se film musel nějakým způsobem natáhnout na 75 minut. V podstatě Naked Blood není o ničem jiném, než o čekání na chvíli, kdy se začnou tři dívky fyzicky sebepoškozovat. K čemuž dojde asi po 45 minutách dějové vaty, která není ani trochu zábavná, ani zajímavá. Dívat se po stejnou dobu do zdi je stejně zábavné. Když konečně k TOMU dojde, je po pěti minutách konec, po kterém ještě následuje dvacet minut další vaty a vy si říkáte "jak jsem za takovou hrůzu mohl dát ty tři dolary, které by určitě byly využity lépe, kdybych je vyhodil do koše".
Zápis v pátek, čas 23:26
"Můj deníčku, experiment vedlejší účinky pořád nemá, ale ani jsem ještě nezjistil, jestli můj lék zabral. Dívka, kterou teď sleduju, mě i přes moje vyšinuté chování pozvala do bytu. No věřil bys tomu?! V celým bytě má jedno křeslo a obrovskej kaktus. Moje naděje na výsledek experimentu se prudce zvýšily. Pořád kolem něj chodí a já jen čekám, kdy se na ten kaktus napíchne. Až se to stane, zase ti napíšu. Mezitím budu zlepšovat své filmařské dovednosti."
Naked Blood je film natolik špatný, že by ho pravděpodobně zvládl natočit i Uwe Boll. Kromě slušně šokující dvouminutové scény na něm není opravdu nic ani trochu dobrého a pokud si filmy nekupujete z masochistických důvodů, nezbývá vám nic jiného než se Naked Blood vyhnout VELKÝM obloukem.
Zápis v úterý, čas 14:17
"Tak, zase ti píšu, ale bude to asi naposledy. Ten lék na bolest jsem trochu nedomyslel. Zatímco jsem se věnoval jedné dívce, ty druhé dvě umřely. Cítím se za to zčásti zodpovědný a hodně mě to naštvalo. S výsledky experimentu se takhle sice nemůžu nikde veřejně pochlubit, ale to mě ani tak netrápí, jako spíš to, že má práce vyšla úplně vniveč. A co teprve až to bude vyšetřovat policie. Můj syn jim proto nesmí padnout do rukou. Za žádnou cenu."
