Že Thajci horrory umí jsme se už mohli několikrát přesvědčit (např. Shutter), nelze z toho však dělat obecné závěry (Brutal River). Narok ("Hell" - Peklo) zůstává někde na půl cesty - má něco do sebe, ale celkově vzato není ničím výjimečným.
Hned do začátku si Hell přináší dva úžasné taháky: Vynikající plakát a fantastickou premisu. Možná se teď ušklíbáte nad tím, že pěkný plakát má spousta filmů a přece to z nich nedělá trháky. To je pravda. Ale taky je fakt, že když se Hell poprvé objevil na Dead Donkey, byl to právě jeho plakát, co vyvolalo nebývalý rozruch a touhu film vidět (tehdy ještě bez titulků). Konečně, plakát by měl být vidět v titulku recenze, tak ho můžete posoudit sami.
Výborná premisa už tak obvyklá není a pro kvalitu filmu už něco znamená - a tady si myslím, že tvůrci skutečně vykročili pravou nohou: Hell popisuje příběh filmařů (to povolání ale není podstatné), kteří utrpěli vážnou automobilovou nehodu, a zatímco jejich těla byla převezena na jednotku intenzivní péče do nemocnice, jejich duše byly nějakou chybou odeslány rovnou do pekla. Obě komponenty však i nadále spojuje tenká nit a filmaři tak mají o co bojovat - pokud se z pekla dokáží dostat včas, jejich těla se uzdraví; pokud však tělo zemře před návratem duše nebo pokud bude duše v pekle zabita, už nikdy se z pekla nedostane. Tedy přinejmenším do nejbližší reinkarnace, ale kdo by chtěl trávit příštích pár desítek nebo set let v pekelných mukách, že?
Filmů odehrávajících se v pekle už jsme tu pár měli (např. Highway to Hell), povětšinou ovšem americké provenience. Jak však vypadá peklo budhistické? Soudě podle filmu kupodivu dost podobně tomu křesťanskému - základem je samozřejmě rozžhavená kamenná poušť místy zpestřená lávovými jezírky, kolem kterých pobíhají rudí čerti a nabízejí poutníkům ohnivou vodu (doslova, tohle nejsou indiánky). Případně nějaké to mučení na nejrůznějších skřipcích, ostnatých postelích či mučednických kůlech. Na své si přijdou kleště, háky, biče, kladiva a další podobné nástroje. A přesně v duchu rčení "hell is other people" tu utrpení nehrozí jen ze strany ďáblů ale i z rukou ostatních zatracených duší (zombie dětí a podobných).
Celé to vypadá velice dobře. Peklo samotné je výtvarně ztvárněné parádně a volbou barev i tetelením vzduchu velmi sugestivně evokuje představu pekelného žánru (navíc to tetelení skrývá detaily, které by jinak rušily). Ďáblové už tak výborní nejsou, mimo jiné i proto, že jsou dělaní ve východním duchu a do naší západní mytologie moc nezapadají - spíš než čerty mi připomínali Conana a jeho bandu Cimeřanů, kdyby ovšem Conan měl černou barvu.
Problém je v tom, že Hell navzdory super prostředí a zápletce nemá moc zajímavý děj. Nepochybně se na tom podepisuje i moje neznalost toho, jak to má v thajském pekle fungovat, ale některé věci jsou univerzální: Postavy jsou skrz naskrz stereotypní, je mezi nimi absolutní klaďas, který chce všem pomoct, i záporák držící se hesla "každý sám za sebe". Je tu bezmocná holka, kterou má klaďas ochraňovat a bez které neodejde i starší pán se životními zkušenostmi, které pomohou ostatním přežít. A také standardní výplň, několik mladíků, jejichž účelem je zahynout různými krutými způsoby. Ale budiž, stereotypní postavy by se ještě daly přežít - máme na to trénink z asi tak 95% všech filmů. Horší je, že to jednak působí jako prázdné moralizování (ve smyslu "tenhle je dobrý, snaží se ostatním pomoct, tak se mu určitě podaří z pekla dostat, zatímco tenhle parchant, co klidně všechny potopí, jen aby se zachránil, to určitě dostane sežrat") a druhak celé to putování peklem a hledání spásy je hrozně nudné - naši hrdinové někam jdou, pak následuje bitka s čerty nebo se zombíky nebo s něčím jiným, při tom jeden z hrdinů zařve a ostatní jdou vesele dál. Je to strašně průhledné a v důsledku toho i nudné - stačí odhadnout, kdo bude v té které bitce obětí a zbytek už je o ničem. Navíc nemálo bitek se zvrhne tak, že jdou proti sobě čerti a zatracené duše a hrdinů se to vlastně nijak netýká. Zamrzí také téměř úplné nevyužití reálného světa - k čemu je propojení mezi duší v pekle a tělem v nemocnici, když to na děj nemá skoro žádný vliv?
Nemohu ovšem vyloučit, že je problém hlavně ve mě - ta zobrazovaná mytologie je mi naprosto neznámá a tudíž nepochybně spousta věcí, které mě připadají triviální a nudné, má svůj význam. Ale co je mi to platné, budhismus jenom kvůli Peklu studovat nebudu. Stejně jako se nebudu učit Sanskrt jenom proto, abych rozuměl, co říká thajská obdoba Lucifera čertům (zatímco zbytek je velmi dobře přeložen do angličtiny, komunikace mezi čerty je odbyta pouhým titulkem "Speaking Sanskrt"). Hell tak pro mě zůstává vizuálně celkem zajímavým ale v konečném důsledku nenaplňujícím filmem, na který se stěží ještě někdy podívám. Škoda - doufal jsem v něco jako je Wyndhamova povídka The Confidence Trick...
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
