Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 112 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  

Preview: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž
publikováno 13.10.2003 Horror Comedy

Když se podívám na stránky www.Choking Hazard.cz do rubriky Deník z natáčení, je mi trochu smutno. Jednak proto, že si své pojmenování přinejmenším nezasluhuje a taky z toho důvodu, že se z nich čtenář o samotném natáčení skoro nic nedozví. Já jsem v ,,Motelu Halali“ strávil z celkového měsíce natáčení devatenáct dní a vím tedy, že se toho dělo daleko víc zajímavého, než se dá vyčíst z velmi náhodného občasníku Petra Macka. Předem ujišťuji, že jsem nikdy neměl v plánu o svém pobytu na place cokoliv psát, tudíž jsem si nedělal poznámky a všechno co se zde dozvíte jsou jen a jen mé vzpomínky.



Mám rád filmy….Ne, to je nepřesné, já miluju filmy. A ze všech nejvíc horrory. Takže výzva tvůrců první české zombiárny ,,Diváci sobě“ byla zároveň výzvou pro mně. Po pár telefonátech a mailech s Markem Dobešem, Štěpánem Kopřivou a Petrem Mackem jsem 10.září léta páně 2003 stanul na půdě motorestu Zálesák se spacákem, jednou taškou s osobními věcmi a druhou plnou prodlužovaček na 220 V, o kterých mi Petr Macek tvrdil, že jsou pro film životně důležité. Samozřejmě jsem je ani jednou nepoužil, protože profi osvětlovači, o kterých bylo už minimálně dva dny před natáčením jasné, že budou na Choking Hazard dělat, jich měli asi 50. Ale kromě toho, že to celé vážilo asi 50 kilo, a že při své první cestě domů vlakem (mám to přes 350 km) jsem byl díky nim tak nasraný, že bych v tu chvíli Petru Mackovi s radostí utrhnul hlavu, jsem se v podstatě ani nezlobil.
První, koho jsem na místě potkal, byl vousatý beatnik, ze kterého se vyklubal scénárista Štěpán Kopřiva a ty vousy měl jen kvůli roli zombie myslivce (dále zombivce). Druhý byl rejža Marek Dobeš, naopak hladce oholen. Šoupli mě na pokoj a dali mi polní lehátko. Výhoda přistýlky byla v tom, že se za ni nemuselo platit, nevýhoda, že z lehátka svévolně vylétávaly pružiny a nebezpečně ohrožovaly spolubydlící. Za deset dní pode mnou klekly čtyři (lehátka, ne spolubydlící).
Dva aspekty: 1.protože jsem docela velký, 2.protože jsem se chtěl něco nového naučit, byly tím důvodem, že jsem se ocitnul v partě osvětlovačů (2+já) a díky tomu mohl dělat ne podřadnou (nošení kafe, čaje a baget z benzinpumpy štábu, utírání krve, mozků a zvratků z podlahy a stěn apod.), ale naopak odbornou práci. Navíc byl mým šéfem Václav Filáček, nejen mistr svého řemesla, ale zároveň dvorní vrchní osvětlovač u Lloyda A. Simandla (XTRO 2, Hell Mountain, Dark Labyrinth). Díky němu jsem mohl navštívit nejen produkční budovu North American Releasing, ale podívat se i do ateliérů v Milíně a omrknout kulisy k momentálně (z finančních důvodů) pozastavenému horroru (pracovní název Ripper II), ve kterém nebude podle Vencova vyprávění chybět nějaká ta uříznutá hlava. Hledal jsem ji v popelnici vedle sádrové zdi, ale nenašel. Zbývajících deset dní Rippera 2 se má dotáčet do konce roku a pokud to vyjde, mohl bych se ho zúčastnit i já.
Hned večer po příjezdu se začalo točit. První a nejtěžší natáčecí den (přesněji noc) se odehrával v kuchyni. Protože se natáčelo za provozu motorestu, museli jsme počkat až kuchaři vypadnou ze svého pracoviště a uvolní nám prostory. Uvnitř bylo neuvěřitelné horko z vaření a mastnota se nacházela snad všude. Navíc byli všichni pomocníci (včetně mě) totálně mimo, takže místo, aby profíkům (na place jich bylo asi pět) nějak výrazně pomáhali, spíš se jim motali pod nohama. Natáčeli se zombivci útočící na herečky skrz servírovací okýnko a taky nějaké požírání. Mezi uniformovanými zombies bylo možno poznat např. Petra Litoše (Crew), nebo Jiřího Zídka (DVD Movie). Zvukaři žádali vypnutí všech mrazáků, ze kterých potom až do rána vytékala voda a uvnitř měklo maso, které jsme si další dny ve vedlejší jídelně objednávali k večeři..
Na place se toho dne motalo neuvěřitelné množství zdánlivě nekontrolovatelných lidí, naštěstí tento nešvar postupně vymizel, neboť spousta dobrovolníků v dalších dnech odjela a zbylí se naučili jakžtakž pohybovat po place (pravidlo č.8: když už si nepomáháme, aspoň si nepřekážíme). První noční bývá nejhorší, tady hlavně proto, že se první den natáčelo téměř čtrnáct hodin bez přestávky. Tahle pracovní doba se naštěstí neopakovala a navíc musím uznat, že ačkoliv jsem dělal zadarmo, těch 14 hodin mi bylo milejších než všechny osmihodinové noční šichty, které jsem kdy oddělal za peníze. A musím říct, že jich nebylo málo.
V kuchyni se pokračovalo i druhou natáčecí noc. Znovu se vypnuly mrazáky a znovu rozmrazilo maso uvnitř. Tentokrát přijel i kaskadér, který měl dublovat akční skok hlavní hrdinky Hanušové (Eva Naďaždyová) z horního patra oknem ve stropě, mezi zombivce v kuchyni. Ptal jsem se ho do čeho bude skákat, jestli do krabic nebo do matrace. Odpověděl, že na zem. Vypadal drsně, tak jsem mu to věřil, i když se mi skok skrz okýnko 60 na 60 cm, pod kterým byla navíc lednička, které se musel v letu vyhnout, zdál docela krkolomný. Nakonec skákal jen z té ledničky. Na sobě měl paruku, která simulovala účes Hanušové, dvě její žluté halenky (do jedné neměl šanci se vlézt) podivně sepnuté k sobě takže měl dvě ruce po stranách, jednu plandající na břiše a další na zádech. V ohrožení se nakonec ocitla jen lampa, kterou jsem musel držet a zombivec, který dostal od kaskadéra při doskoku ránu a shodil regál s nádobím. Na place byl ten den i Ondřej Neff a k ránu podal skvělý mimický výkon.
Mimo natáčení mě velice potěšily vstřícné porce, které nám personál motorestu servíroval. Jídlo jsme si platili sami a vzhledem k tomu, že nebylo z nejlevnějších, lezlo to docela do peněz. Ale ty porce, přátelé, ty porce… Malý příklad: přijdete do restaurace a objednáte si řízek. Čekáte nějakou rozklepanou a seschlou zdechlinku. Sympatický holohlavý číšník nebo jeho milá kolegyně vám přinese velký talíř, na kterém se na vás usmívá ne jeden, ale dva velké nabouchané řízky. Nádhera. Říkáte si, omyl, kuchař má narozeniny, nebo kouří trávu. Ovšem jen do té doby, než se to stane znovu. Pak pochopíte, že zázraky se dějí.
Další dva dny se natáčelo na pokoji č.13. Místní cimry jsou, stejně jako celá budova, blbě vykonstruované (architekt byl pravděpodobně génius, ale na úplně jiné věci), třeba okna jsou ve střeše a abyste je mohli otevřít, musíte si stoupnout na židli, nehledě na to, že z nich vůbec nic nevidíte. Navíc jsou to místnosti totálně malé. Třináctka má alespoň dva pokoje, takže zatímco se v jednom natáčí, ve druhém sedí rejža, zvukař, kameraman a další lidi od kamery a koukají se na monitory. V obou místnostech byl vydýchaný vzduch a horko větší než v kuchyni, takže jsem se uvnitř zdržoval jen na začátku, když jsme chystali lampy a na konci, když jsme je zase balili. Mezitím jsem poslouchal Vencovy historky z natáčení, které neuvádím, protože je to kámoš.
Třetí den se kromě ostatních herců objevil i Izzi, kytarista a zpěvák z Dogy a představitel pornoherce Měchury. Na první pohled drsný rocker, pokérovaný, šlachovitý a s kroužkem v nose, ale ve skutečnosti sympatický chlapík a to neříkám jen proto, že mě na konec natáčení vezl domů.
Pátý den se konečně objevil Jaroslav Dušek. Natáčela se jídelna 1, což byla místnost, kde se normálně stravovali hosti a kvůli nám musel personál zavřít o pár hodin dřív. Mistr Dušek si podal se všemi ruku a představil se jako Jaroslav. Ten den byla na place kompletní sestava herců. Izzi byl z Duška hodně nervózní a vůbec se s tím netajil. Občas zapomínal text a sem tam mu nebylo rozumět, ale u neherce se tomu nelze divit. Později přemýšlel, že se nechá předabovat a nebo pod ním poběží titulky. K ránu už byli všichni hodně unavení a když Izzi po třicáté opakoval větu ze scénáře: ,,Je to docela záhul na nohy“, fakt jsem mu to věřil. Ten den přijel i malý štáb z Kinoboxu a natočil materiál pro krátkou reportáž.
Rána jsme trávívali na benzínce, asi sto metrů od motorestu. Zprvu nás tam chodilo pár - já, Venca a rejža. Marek si od nás nechával radit a kecat do natáčení a poslouchal trpělivě naše připomínky. Dokonce si dělal i poznámky, ale nevím jestli to bral opravdu vážně. Možná nám chtěl jen udělat radost. Postupem času se na pumpu přesunul celý štáb a když zavřeli motorest (přebíral ho nový majitel), trávívali jsme tam i večeře. Na místní grilovanou klobásu nezapomenu do smrti. Vždycky pod ní dávali menší talíř tak, aby oběma konci vyčuhovala. Stará finta, ale pořád funguje.
Šestý den byl docela kritický, spousta herců i ostatní členové štábu začínali reptat. Nebylo to poprvé, už se stalo i v předchozích dnech, že se někdo urazil a odjel, ale nikdy ne v takové míře. Došlo mi, že většina lidí na tomhle filmu nedělá proto, že jim chybí české horrory, ale hlavně kvůli kariéře. Čekal jsem víc lidí, kteří to budou dělat srdcem. Tady převládaly potřeby mozku. Další den byla pauza a myslím, že přišla právě včas.
Osmý den se točilo ve dne. Na programu byly chodby ve sklepení, v němž protagonistky prchaly před zombivci se stedikamistou Jaromírem Kalinou v čele. Tyhle scény se opravdu povedly a jsou obzvlášť hezky nasvícené. Ten den jsem měl možnost poslechnout si taky soundtrack k CH. Úvodní (původní) hudba Franty Fuky, většinou štábu přirovnávána ke Carpenterově muzice, je fakt dobrá, ale mně spíš připomíná hudbu z italských zombiáren 80.let a svou monotónností trochu hudební doprovod k pornofilmům. Fakt to tam sedí. Mimo ní je OST kompletně písničkový (Vypsaná fixa, samozřejmě Doga, ale např. i Waltari ad.).
Další den znovu denní, tentokrát na třináctce. Zatemnily se okna, zvukaři s největším sebezapřením předstírali, že jim nevadí auta z dálnice a mohlo se točit. Moc jsem toho neviděl, takže nejzajímavější zážitek bylo pečené koleno, které jsem měl na oběd a pizza k večeři.
Po půldenním volnu a devíti dnech interiérů se další den točily noční exteriéry. Čtyřkilo jsme napálili do třech velkých bílých balónů vznášejících se deset metrů nad zemí a jejich odraz vyrobil světlo na place. Kolem lampy to smrdělo spáleninou jak do ní létaly zpitomělé můry. Tu noc jich tam musely zahynout stovky.
Točil se attack zombivců na auto jedné z vedlejších postav. Svůj vůz na natáčení půjčil jeden z dobrovolníků a po chvilce musel odejít, protože se nedokázal dívat na to, co mu s ním zběsilé mrtvoly dělají. Přijel i Robert Rosenberg, aby si zahrál cameo taxikáře, který přiveze Měchuru do motelu Halali a nechá si od něj podepsat videokazetu. Mezi tím vyprávěl své veselé historky z natáčení (dva čuráky do prdele, dva do kundy a tak podobně) a taky, že ten film, co měl vzniknout v Terezíně, opravdu neměl být porno.
Ráno jsem musel odjet (vzal jsem s sebou kabely), abych se znovu vrátil na posledních osm dní.
Mezitím, co jsem byl doma, vykecala Dáda Patrasová svou účast v CH nějakému časopisu pro hospodyňky. Věděl jsem tohle ,,tajemství“ asi od druhého dne natáčení, ale v žádném případě jsem neměl v plánu o něm mluvit. Dáda tyhle zábrany očividně neměla. Málokdo ví, že její postavu (Femme fatale) měl původně hrát Sagvan Tofi a měla se jmenovat lakonicky Tofi. Bohužel (nebo bohudík) to nevzal. To jen tak pro zajímavost. I když, TOFI: zabíječ zombivců zní docela dobře.
Když jsem přijel na plac podruhé (tentokrát už bez kabelů), natáčela se jídelna dvě. V plánu byla scéna, kdy zombivci na mokré podlaze tancují pod proudem jako na diskotéce a hraje jim k tomu BoneyM. Přijeli nějací tanečníci nevím odkud, aby tam zabreakovali. Podle mě to vzali dost vážně, nebo si z toho jaksi nedokázali udělat srandu, protože to fakt vypadalo jako breakdance a ne jako zombivci pod proudem. Uvidíme, co na to střihač. Na závěr noci měl odpálit pyrotechnik dělobuchy zamaskované v koberci, tak aby explodovaly zombivcům pod nohama. Nikdo ovšem netušil, jak velká pecka to bude a kdo si prozřetelně nezacpal uši, neslyšel minimálně ještě hodinu. Jednou jsem viděl dobrmana, který radostně přiběhl k zapálenému dělobuchu. Od té doby už nikdy nebyl normální.
Druhý den se pokračovalo na stejném obrazu, tentokrát se točilo jak Verner (Honza Dolanský) vytrhne kabel ze zdi a přiloží ho do kaluže vody na koberci. Na improvizovanou louži padlo spoustu kýblů vody, protože dva koberce (na původní byl položený filmový, hlavně kvůli poškození při explozích) chlastají jako parta zedníků. Až budete v kině, či na DVD, videu či Divx formátu sledovat tuto scénu, vzpomeňte si na mě. To blikání dělám já třístovkovou lampičkou. Bohužel si ho moc neužijete, neboť bude prostříháno neméně efektními záběry na kabel sršící jiskry. Točila se znovu exploze s dělobuchy, ale tentokrát dal pyrotechnik (poučen ze včerejška) naopak dávku tak malou, že to v koberci sotva luplo, hrklo a zasyčelo. Smrdělo to ovšem stejně.
Den poté byl nejakčnější v dějinách tohohle filmu. Přijela ,,rychloběžka“, kamera pro snímání zpomalených záběrů, která je schopná točit až 10 000 okének za sekundu. Pokud jsem to nespletl, pro CH snímal obsluhující kameraman rychlostí 1000 oken/s. Tyhle efektní věcičky měl na starosti Štěpán. Rozkreslil si za tímto účelem záběry do jakéhosi mini storyboardu. Šlo o detaily rozbitých talířů, krve tekoucí po bílé podlaze, nunčaky rozbíjející hlavu v cyklistické přilbě a další. Bohužel jsem to nestihl všechno sledovat, protože se točilo paralelně s HDTV (systém kamery na kterou se točilo), tedy na dvou místech najednou. Navíc se ten den natáčely dva interiéry a nad ránem exteriér a rychloběžka se taky stěhovala z místa na místo a my museli pořád přesvětlovat.
Tu noc prokázal Marek Dobeš svoji kreativitu. U baru potkal řidiče kamionu, který při nedávné havárii přišel o většinu dolních zubů. Tento muž byl režisérem, který donedávna zoufale hledal člověka bez nosu, okamžitě najat (pravděpodobně zadarmo) a obsazen do detailu zombivce zpomaleně vypouštějícího ze svých zmrzačených úst krev . Byl namaskován od brady pod oči a posazen před video, kde mu byl puštěn Night of Living Dead z roku 1990, aby se dostal do role. A opravdu, tomuto nezkušenému herci se díky pečlivé přípravě povedlo podat odpovídající výkon už na desátý pokus.
Jinak se tu noc točila i nejintimnější scéna filmu, při níž jedna z hereček ukáže v postelové scéně část svého těla. Nemusím prozrazovat kterou, všichni víte, že lýtko to nebude. Samozřejmě se styděla, takže kromě ní, Dolanského a kamery v místnosti nikdo nebyl. Ve vedlejší zůstali u monitoru jen rejža, kameraman, zvukař a druhá herečka, která svolila dělat kolegyni klapku. Ostatní byli nemilosrdně vyhozeni. Zato při kopru (kontrolní projekce) už se mohli dívat všichni. Nedostal jsem se tam přes velký zájem štábu. Nevadí, uvidím to v kině. Pak se pokračovalo v jídelně, kde byl naposled přítomen i Jaroslav Dušek.
Tu noc byl takový frmol, že jsem si nestačil dát ani jedno z instantních jídel od Maggi, kterých tu bylo několik krabic. Nevýhoda je, že po pár dnech konzumování těchto polotovarů člověk začne močit Maggi, potit Maggi, plivat Maggi, zkrátka stane se totálním Maggirem. Když jsme u těch sponzorů, zpočátku byly na place k mání dvacetilitrové lahve vody, ovšem bylo jich v horku, které pořád ještě panovalo, zoufale málo. Pár dní před koncem se ve sklepě objevilo 1000 plastových lahví (nekecám) slazených, citrónových a pomerančových Mattonek. A aby to nebylo málo, poslední den přijelo auto a přivezlo dalších šest dvacelitrových flašek s vodou. Takže nakonec bylo všeho dost. Nebo až moc.
Ten den se venku nad ránem ještě točil samotný závěr filmu. Šlo o překvapení a to i pro většinu členů štábu. Jaké, to neprozradím. Počkám až to vykecá Dáda, která se ho zúčastnila, nebo to budu tajit až do premiéry. Ta není v únoru, jak se původně plánovalo, ale už na lednovém Febiofestu. Dodám jen, že jde svým způsobem o něco velkého.
Poslední týden byl dost poznamenán skutečností, že se o kameru dělily hned dva štáby. My a Tomáš Vorel, který současně s námi natáčel svého Skřítka. Dva nebo tři dny byla na place kamera z Novy (jsou jen dvě v republice), ale pak zase zmizela, protože na ni Nova natáčí nějakou slátaninu.
Byly přesně stanoveny časy kdy má kamera přijet a kdy zase odjet. Samozřejmě přijížděla později a o to později (nebo ještě později) odjížděla zpět. Po pár dnech to vypadalo, že si oba štáby dělají naschvály, ale nakonec se domluvily a kamera přijížděla na čas, nebo dokonce dřív a stejně tak se ráno vracela. Bylo zajímavé pozorovat, jak se Marek zpočátku se záběry doslova piplá a vybrušuje je k dokonalosti (včetně alternativních verzí) a ráno, když čas kvapil bere první druhý záběr stylem Eda Wooda. Možná v nich hnidopichové, hledající nepatřičnosti v obrazech najdou pár skutečných lahůdek.
Následující noc přišel na řadu znovu pokoj číslo 13. Docela mi to vadilo, protože jsem tam přes den spal a na nočkách se mi v peřinách váleli zvukaři a obsluha od kamery. Další den jsem si peřinu pro jistotu schoval. Tahle noc byla nepříjemnou zkušeností pro Izziho, protože ho nutili zvracet cosi jako splašky, válet se v krvi a když mu tři hodiny rozbíjeli hlavu gumovým popelníkem (s jelenem), bylo mi ho už docela líto. Tu noc taky záhadně zmizela malá digitální kamera JVC.
Pokud jde o herce, všichni hráli jak nejlíp uměli, tedy i Izzi, na herečkách byla zpočátku trochu patrná jejich divadelní praxe (mírná nepřirozenost), ale jsem rád, že uvidíme na plátně i někoho jiného než Vilhelmovou a Geislerovou. Jaroslav Dušek je profesionál každým coulem a Jan Dolanský hraje v podstatě sám sebe. Mým koněm je ovšem Kamil Švejda, který je geniální a vtipný i tehdy, když se o to nesnaží. Před cestou domů jsem se ho u auta ptal, jestli by hrál ve dvojce za milión korun. Ostýchavě přiznal, že ano.
Malým zpestřením pro všechny byla skutečnost, že přestala téct teplá voda (ne, že by jindy nějak zvlášť tekla), protože v kotelně praskl přívod plynu. Někteří rezignovali na sprchování, jen my odolnější jsme prožívali veselé chvilky ve studené vodě. Samozřejmě se netopilo a spousta lidí ve štábu začala pociťovat příznaky nachlazení. Naštěstí, kdo byl jako já u osvětlovačů, měl výhodu. Stačilo na pokoj dotáhnout 1kW lampu, zapnout ji a za čtyři hodiny, když už se horkem nedalo dýchat, otevřít dveře.
Následovala kuchyně a scény hromadného útoku zombivců na uklízečku a servírku. Eroticky laděná scéna, kdy jeden z myslivců strhne z číšnice uniformu, pod kterým má čistě náhodou krajkové sexy prádlo a pak ji sežere má být takovým malým předkrmem k postelové scéně na třináctce. Herečku této malé role doprovázel její přítel a celou dobu předstíral, že ji nehlídá. Po pátém nepovedeném záběru nastal problém, kdy servírce praskl spoj na podprsence a oprava trvala asi půl hodiny. Návrhy, aby jí při akci prsa vypadly, režisér zamítl. Snad proto, že je měla větší než ona herečka. Tuto noc pro změnu záhadně zmizel digitální foťák Canon.
Předposlední den se točilo nahoře na chodbě. Nevím pořádně co, protože se natáčelo už od spodního schodiště, takže jsem se na place moc nevyskytoval. Člověku to po nějakém čase opravdu přestane být vzácné. Na závěr se zmáklo pár detailů v kuchyni, přesněji vytrhávání kusu masa z krku pokojské prohnilými zuby zombivce a výtěr mozku mrtvoly (gumová figurína) hajzlovou štětkou Vernerem, jehož ruku tentokrát hrál můj spolubydlící z pokoje. Zombivce trhajícího krk uklízečky hrál zase kamarád od Warnerů. Díky němu vím, že o Freddy vs. Jason a jeho uvedení do českých kin se pořád jedná v Londýně, že už ho v naší pobočce WB všichni viděli a teď tam jediná kopie leží pod stolem, kde se na ni práší.
Závěrečná noc proběhla znovu na chodbě, po které prchali všichni hlavní hrdinové před zombivci a na závěr bylo házení mozku v jídelně. Po zemi byly natažené igelity, ale stěny zůstaly nechráněny, takže byl na nich po natáčení docela bordel. A pak už přišlo jen uklízení, z čehož jsem se naštěstí (ovšem neplánovaně) docela vyvlíkl. Izzi, který mě vezl domů totiž hodně spěchal.
Po odjezdu z motorestu/motelu Zálesák/Halali následovaly ještě tři dny natáčení exteriérů v Lukách pod Medníkem, kterých jsem se nezúčastnil, tudíž nemám, co bych o nich napsal.
Závěrem si dovolím svůj pobyt na natáčení tak nějak shrnout. Jisté je, že jsem se dozvěděl spoustu nových věcí a poznal neméně zajímavých lidí. Díky Vencovi a Michalovi vím co je sístend, odkrejvák, hokr, šifón, kino flo a slyšel jsem spoustu filmařských historek . Díky Petru Mackovi jsem zase pochopil, že vedoucí produkce většinou spí, nosí baseballovou čepičku, občas nepřijde vůbec a většinou ani neví, co se vlastně děje. Dále jsem se dozvěděl, že maskérky mají sklon k alkoholismu, že filmařská krev se kupuje, protože recept na ni je tajný a ta co se dává do pusy chutná po malinách. A že jedna z nejčastějších vět na place (kromě Akce! A Stop!) je ,,Omlouvám se.“
Poznal jsem Marka Dobeše, který ví co chce, má na to, aby dotáhnul svou energií celovečerní film ke zdárnému konci a díky němu jsem pochopil, že rejža do sebe musí ládovat kvanta vitamínů, minerálů a kofeinových tablet, aby to všechno přežil.
Poznal jsem Štěpána Kopřivu, který kromě toho, že napsal scénář a dělal všechnu tu tichou práci, která není nikde vidět, zároveň dokázal být nejčastějším hostem na sousední pumpě (2 místo dvě nejmenované herečky, 3.osvětlovač Michal).
Poznal jsem kameramana Martina Preisse,o kterém psali v Lidových novinách jako o studentovi Famu, ale který působí dojmem profesionála a umí natočit krásné obrazy (samozřejmě s přispěním nás osvětlovačů) a spoustu dalších sympatických lidí.
A taky se moje dosud platonická láska k filmu mohla alespoň částečně naplnit.
To je ode mě všechno a pokud jsem někoho urazil, neměl jsem to v úmyslu. Omlouvám se.




gangrena

Sdilet

 
Související odkazy
· TV tip na ČT1 (12.04.2011)
· Choking Hazard (skoro) zadarmo (30.03.2005)
· US DVD Choking Hazard (11.01.2005)
· Choking Hazard ve Fangorii (30.11.2004)
· Choking Hazard 2: Festung Halali (09.06.2004)
· Choking Hazard - prvních 90 sekund (25.05.2004)
· Choking Hazard a SuperStar? (23.05.2004)
· Choking Hazard (17.04.2004)
· Choking Hazard - první dojmy (07.04.2004)
· Choking Hazard news (01.04.2004)

· Více o Horror Comedy RSS kanál - téma Horror Comedy
· Novinky od gangrena


Nejčtenější články o Horror Comedy:
CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž

 

Možnosti

Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

Poslat tento článek  Poslat tento článek


 

"Login" | Přihlásit/Vytvořit účet | 8 komentáře
Práhy
  
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.
Re: novinky na chokinghazard.cz (Skóre: 1)
podle evilmind v Pondělí 13.10.2003
(O uživateli | Poslat zprávu) http://studna.net
Na oficialnim webu jsou nejake nove fotky (skupinova se vsema myslivcema je pekna) a treti update deniku, ktery je sice vtipny, ale zdaleka ne tak informacemi nabity jako tenhle Gangrenuv report... :-)


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 1)
podle KLAUN_DOMINANT (punkposik@tiskpp.cz) v Pondělí 13.10.2003
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pekelně obsáhlej článek, ale dobrej. Konečně jsem se trochu něco víc dozvěděl a nezbývá než čekat a těšit se!
PS: Těšim se na Rosenberga :o)


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 0)
podle Anonymous v Středa 15.10.2003
Paráda, docela jsem se pobavil.


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 1)
podle gangrena v Pátek 17.10.2003
(O uživateli | Poslat zprávu)
Fotky herců a rejži (hlavou dolů) poslal Petr Macek. Díky Petře.


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 0)
podle Anonymous v Středa 22.10.2003
Nazdaarek Romane, hele zas tak uplne pravda neni ze vsichni z Warneru toho Fredyho Vs. Jasona videli.. ja treba ne...
Jo a od toho auta sem prece neutekl, musel sem prece delat stropni svetylko a alarm.
Ale jinak mas uplnou pravdu jak to vse bylo a jak se vse stalo. Hlavne se ted tesim do kina na premieru, snad se tam potkame a zase uvidime. Marek


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 0)
podle Anonymous v Pondělí 28.11.2005
Díky moc za tenhle článek!!!! přiznávám, že jsem na něj narazila při hledání Honzy Dolanského, ale to neva, ne? Je to super-konečně se člověk dozví něco o natáčení i z neprofesiálního pohledu, doufám, že budeš mít možnost zase se nějakého natáčení zúčastnit a zase ho tak hezky popsat. Teď se na Chocking Hazard těším 2x víc :-) dík! vasulinova.z@centrum.cz


[ Odpovědět ]

Re: CHOKING HAZARD: Něco jako reportáž (Skóre: 1)
podle humanbeing (humanbeing@studna.net) v Pondělí 28.11.2005
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.studna.net
Oops. Autor clanku neni opet evilmind, ale gangrena.


[ Odpovědět ]



(c) 2002-2010 studna.net, some rights reserved

Hosting nám zdarma poskytuje FLYWEB - děkujeme!