Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 110 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Les Raisins de la mortZombie

Francie
85 minut

    
trailer    web    imdb 

anglicky: The Grapes of Death
rok: 1978
režie: Jean Rollin
scénář: Jean-Pierre Bouyxou (story), Christian Meunier (screenplay), Jean Rollin (story)
hrají: Marie-Georges Pascal (Élisabeth (as Marie George Pascal), Félix Marten (Paul (as Felix Marten), Serge Marquand (Lucien), Mirella Rancelot, Patrice Valota, Patricia Cartier, Michel Herval, Brigitte Lahaie (as Brigitte Lahaye), Paul Bisciglia, Olivier Rollin
produkce: Jean-Marie Ghanassia, Claude Guedj, Christian Ruh
hudba: Philippe Sissman
keywords: pesticide, crucifixion, pitchfork, sadism, chemical, insanity, transformation, nudity, exploitation, zombie, madness, gore, beautiful-woman, eco-horror, killed-with-a-fork, female-nudity, impalement, grape, violence, sex, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 7505

Recenzoval evilmind

Přidáno: 11. prosinec 2002

Upřímně přiznám, že filmy Jean Rollina nemám rád. Připadají mi všechny přespříliš podobné, nadměrně romantické, preferující příliš okatě formu před obsahem, a to i na úkor totálních dějových nebo scénických nesrovnalostí. Po „Hroznech smrti” jsem tedy sáhl velice opatrně, přestože narozdíl od většiny Rollinových filmů neměl být o upírech, a na slibovaných zombie se přece jen romantické příběhy stavějí o poznání hůře. Ovšem - kdo umí, ten umí...

Elizabeth (Marie-Georges Pascal) a její přítelkyně Brigitte (Evelyne Thomas) si vybraly dovolenou v neobvyklý čas. Říjnový termín má alespoň tu výhodu, že ve vlaku směr jižní Francie nikdo jiný necestuje, a tak mají klid na spánek i osobní hygienu. Těsně před cílem Elizabethiny cesty (Brigitte pokračuje až do Španělska), vinice kde pracuje její snoubenec, do vlaku nastoupí nemocně vypadající mladík. Ze všech prázdných kupé si samozřejmě vybere to obsazené. Nechutně předvádí svůj stále se zvětšující mokvající bolák na krku, a když se po pár minutách ukáže, že už při nástupu zabil Brigitte, rozhodne se Elizabeth raději z vlaku prchnout. Rozumná holka, škoda ovšem, že ji nenapadne běžet k lokomotivě, a raději zamíří vzhůru do francouzské divočiny... Při hledání pomoci narazí na opuštěně vypadající farmě na nepříliš přátelsky nakloněného zemědělce, který má také na rukou podezřele vypadající boláky. Jeho nechuť přivolat policii lze vysvětlit i tím, že by asi nebyl rád kdyby někdo příliš zkoumal proč má jeho žena podříznuté hrdlo, a jeho dcera je vidlemi přibodnutá ke stolu v jídelně. Jak se později ukáže, podobné výjevy patří ve zdejším okolí spíše k těm běžnějším, a tak Elizabeth čeká během následující hodiny ještě mnoho veselého...

Grapes of Death vlastně není zombie film - nevystupují tu žádné zombie v obvyklém slova smyslu. Nejsou tu nemrtví, nikdo z už jednou zabitých se nepokouší znovu se zvednout. Nakažení lidé, kteří okoštovali pesticidem vylepšené víno (francouzští vinaři museli Rollina za tuhle reklamu milovat), jen dostávají záchvaty vražedného šílenství, při kterých se trochu, ale opravdu jen trochu jako zombie chovají. To jest kráčejí jako bezducha, nejraději s rukama nataženýma před sebou, útočí jen na jiné nenakažené, pohybují se nesmyslně pomalu, ale přesto jsou relativně úspěšní v zabíjení. Ve chvílích jasné mysli pak pláčou nad tím, jak jsou zlí a zkažení. Někteří dokonce prosí Elizabeth o to, aby jim jejich pobyt na tomto smutném světě pomohla ukrátit. Jak patetické...

Patos totiž k Rollinovi prostě patří. Patos a romantika. Jeho filmy zásadně obsahují jen důsledně romantické ženské postavy, pokud možno s dlouhými vlasy, zasněným pohledem, a ve vhodnou chvíli obnažující horní polovinu těla. To je takové jeho pravidlo - každá ženská postava musí ukázat kozy, výjimku dostane občas pouze hlavní hrdinka. Přičemž se povoluje i posmrtná show. Naopak mužské postavy jsou buď šerední hrubiáni, kteří brzo umřou, nebo romantičtí a nebesky hodní hezouni, kteří umřou o něco později. Každopádně všichni herci v jeho filmech hrají opravdu dobře, což se dá částečně vysvětlit i jejich snahou nemuset opakovaně pronášet věty jako „Jak nádherné kameny se tu vypínají k obloze” - což říká k smrti vyděšená Elizabeth slepé krásné dívce Lucy v bílém rouchu, kterou náhodou potkala jak bloumá po pláni. Typický dialog dvou osob, které právě o vlásek unikly smrti.

Jedno se ale Rollinovi upřít nedá - jeho filmy mají styl. Forma je nadřazena všemu, jednotlivé scény vždy musejí vypadat jako samostatné oživlé fotografie, pěkňoučké na pohled. Po každém střihu se vám před očima objeví nová, pečlivě upravená kompozice, která ovšem nemusí zcela nutně navazovat logicky na předchozí záběr. Sledovat takto sestavený film vyžaduje zřejmě jistý speciální vkus, který třeba já nemám. A údajně to u některých diváků vzbuzuje i jakýsi nejasný pocit hrůzy z toho, že „něco je špatně”. Že je něco špatně, s tím souhlasím, ale že bych se proto bál? To těžko. Více než krásu záběru vnímám nepříjemný fakt, že se mnohý další záběr očividně odehrává jinde než ten předchozí, přestože postavy teoreticky jsou stále ve stejné místnosti. Považuju třeba za skutečně ubíjející vidět, jak se dvě postavy setkají na pláni plné velkého kamení, v dalším střihu je vidět z veliké dálky, jak se k sobě blíží na holé pláni, a vzápětí kamera přejede na jejich detail před obrovským balvanem.

Ještě mnohem víc je tenhle „střih na krásu” vidět v akčnějších scénách. V podstatě žádná interakce postav, ve které někdo někoho praští nebo střelí, není vidět v jednom záběru, vždycky je to nastříháno z několika nezávisle točených scén - bohužel často točených v jiném čase na jiném místě. Postavy tak po ráně padají do nábytku, který před chvílí ještě v místnosti nebyl, padají tam z nesmyslných (ale pěkně vypadajících) úhlů, občas se dokonce stihnou v letu převléknout do jiných šatů. Film obsahuje i několik na svou dobu odvážných gore scén, ve kterých jsou střihy vidět ještě mnohem, mnohem více. Zejména populární scéna s ukřižovanou slepou dívkou, které jedna ze zombie odsekává hlavu sekerkou, je ve finálním seku vidět asi ve čtyřech prostřizích, přičemž je použito hnusně uměle vypadajících figurín a divných úhlů záběru kamer. Přitom samotná useknutá hlava, která pak ještě má v příběhu svou roli, je vyrobena docela dobře - proč ji ale nepoužili i při sekání, to prostě nechápu... Ostatní krvavější scény jsou už o něco lepší, většinou jde o záběry na mrtvé, různě poškozené vesničany, nebo kráčející nakažené s nepříliš efektně vyhlížejícími boláky. Krvavých nebo brutálních scén rozhodně není nadbytek, což do vytvářené atmosféry docela dobře zapadá.

Rape of the Vampire, Naked Vampire, Sex and the Vampire, Virgins and Vampires - to jsou názvy čtyř po sobě jdoucích Rollinových filmů. I z nich je jasné, že nahota do jeho děl neodmyslitelně patří. I do těch o zombie. Nahota zapadající do jeho decentně romantických obrazů pochopitelně, žádné porno. A za tuto část jeho filmů mu nikdo z nás nic vyčítat nebude, protože vybrané herečky jsou opravdu pěkné. Zejména porno hvězda Brigitte Lahaie v roli milenky starosty je fakt, fakt dobrá, jako jediná se svlékne celá ve chvíli, kdy dokazuje, že její tělo nikde nemá ani náznak nákazy v podobě hnisavých boláků. A ani jinou chybu... ;-) Není divu, že ji oba pivaři tak rádi vezmou s sebou... Mimochodem scény s Brigitte mi jako jediné z celého filmu připadaly opravdu strašidelné (ne ta svlékací :-) ). Z jejího pohledu i z jejího absurdního chování ve vesnici, jejíž obyvatelé se v té chvíli dělí na ty nakažené a ty mrtvé, z toho všeho šla opravdu čistá a šílená hrůza. A když se pak v největší vřavě z ničeho nic převlékne do romantického bílého roucha (očividně Rollinova úchylka), a prochází se mezi zombie nasvícena romantickým bílým měsíčním světlem se dvěma obrovskými romantickými hafany na vodítku... Hmm. Jako samostatná scéna jistě velice působivé, ovšem ve filmu by divák (alespoň já tedy určitě) rád věděl, jak a proč se převlékla (o záběr předtím byla v červené halence a kalhotách), kde vzala ty hafany, a kam je zase dala když za nebližším rohem vyjde už bez nich...

Pokud vás nechytne Rollinův „umělecký” obraz, a pokud nejste vysloveně romanticky založeni (což asi ne, když koukáte na zombie film), budete se při sledování Grapes of Death pekelně nudit. Narozdíl od jiných podobných filmů totiž oživení děje nepředstavují ani akčnější úseky, i nad nimi budete jen nevěřícně kroutit hlavou. A jestli si myslíte, že to jen tak zub času okousal tehdy aktuální dílo, tak si pusťte některý z novějších Rollinových filmů. Netočí jich dnes už tolik, jako na začátku osmdesátých let, ale pořád je to jako přes kopírák...

Nejlepší scéna: Nejvíce se mi líbilo, když po dramatickém útěku z vesnice plné zombie trojice nenakažených (Elizabeth a dva francouzští pivaři :-) ) zuřivě diskutuje o tom, jestli by nebylo možné zombie nějak léčit, nějak jim pomoci, však to jsou přeci také lidé, a zabíjení je přece tak špatné... Rollinův patos ve vrcholné formě, jedno oko nezůstane suché.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.