Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 54 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Black WaterCrocodileNature Amok

Austrálie
90 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Krvavá laguna
rok: 2007
režie: David Nerlich, Andrew Traucki
scénář: David Nerlich (writer), Andrew Traucki (writer)
hrají: Diana Glenn (Grace), Maeve Dermody (Lee), Andy Rodoreda (Adam), Ben Oxenbould (Jim), Fiona Press (Pat)
produkce: Paul Cowan, Michelle Harrison, Germaine McCormack-Kos, Michael Robertson, Gary Rogers
hudba: Rafael May
keywords: boat, crocodile, tourist, river, survival, tree, danger, crocodile-attack, death, eaten-alive, children%27s-song, tour-guide, loss-of-loved-one, pregnancy, bait, underwater, swimming, gun, rope, boat-accident, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 8163

Recenzoval Pepak

Přidáno: 14. červenec 2008

Hail to the (new) King, baby!

Rok 2007 byl sice podle čínského kalendáře rokem prasete, podle vydávaných filmů ovšem odpovídal spíš roku krokodýla - tolik nových krokodýlích filmů najednou jsme tu už dlouho neměli. Zatímco televizní Lake Placid 2 byl katastrofální a Supercroc ještě horší, Primeval (neplést se seriálem Primeval, který také obsahuje krokodýlí epizodu) příjemně překvapil. Ovšem zdaleka ne tolik jako australský Black Water, o kterém mohu bez obav prohlásit, že je nejlepším krokodýlím filmem, který jsem kdy viděl - a jsem v pokušení označit ho dokonce za vůbec nejlepší film se žravým zvířetem v hlavní roli. Však už po těch víc než třiceti letech nepřetržité vlády Spielbergových Čelistí bylo na čase.

V čem se Black Water liší od ostatních krokodýlích filmů? Skoro ve všem. V první řadě je to jeden z mála filmů, který má uvěřitelný příběh (což ho ostatně činí unikátem mezi zvířecími horrory obecně) a uvěřitelného krokodýla. Tam, kde všichni předchozí tvůrci nasazovali přerostlé, nejlépe zmutované a vždy mstou posedlé monstrum do nejpodivnějších míst (do města, poklidného amerického jezera nebo časoprostorových trhlin), pánové Nerlich a Traucki, režiséři Black Water, si vystačili s obyčejným mořským krokodýlem usazeným do močálů severní Austrálie, kam docela dobře patří. Nejde přitom o zvíře nějak zmutované, přerostlé, naštvané ani kdovíjak inteligentní, jen o "obyčejnou" plazivou potvoru, která se chová docela realisticky (příběh je údajně inspirován skutečnou událostí a narozdíl od řady dalších "filmů podle skutečné události" nemám důvod o tom pochybovat), ovšem zvládá i tak vzbudit děs. Jak to dělá? Právě tou realističností.

Zápletka je velice jednoduchá. Adam, jeho přítelkyně Grace a její sestra Lee, tráví prázdniny cestováním po Austrálii a návštěvou různých zajímavých míst. Navštívili už všechno možné včetně krokodýlí farmy, kde se ozubení dravci mění na kabelky, až Adama napadlo, že by nemuselo být špatné zarybařit si v močálovité oblasti zvané Black Water. Dohodnuto, platí. Stačí vyzvednout místního průvodce a vydat se na cestu za dobrodružstvím. Ne že by to ze začátku vypadalo jako kdovíjak odvážný plán - průvodce Jim sice pro jistotu bere zbraň, ale je to celkem zbytečné, protože jediným nebezpečným zvířetem žijícím v Black Water jsou krokodýli, a ti byli už dávno vyexpedováni do kabelkového nebe. Trojici mladých lidí a zejména Jima ovšem čeká nepříjemné překvapení - jeden krokodýl přece jen v Black Water zůstal. Stačí moment překvapení a původně idylický výlet se změní v drsný boj o život, když člun po útoku krokodýla skončí dnem vzhůru, mladá trojice na stromě těsně nad temným nehybným povrchem močálu a chudák Jim v krokodýlím žaludku...

Black Water se vlastně celý odehrává v téhle situaci: Tři vyděšení mladí lidé v pochybném úkrytu ve větvích stromu, široko daleko nikde nikdo, jen někde dole v bažině číhá krokodýl. Jedinou cestu pryč nabízí motorový člun, který je ovšem dnem vzhůru a stejně ho od trojice dělí kalné vody močálu. A teď je otázka, co s tím. Risknout to, doplavat k lodi, obrátit ji zase dnem vzhůru a utéct? Ale nechá si to krokodýl jen tak líbit, když už jednou investoval to úsilí do vyklopení posádky do vody? I kdyby se někomu podařilo k lodi dostat se všemi končetinami a třeba ji i otočit do správné polohy, co když krokodýl vyrazí znovu a opět člun převrátí? Možná by se dalo počkat, až přijde pomoc, akorát že nikdo neví, kde trojice je - a když už o tom mluvíme, nikdo ani neví, že se ztratili, takže nemá důvod je hledat. Že by se do močálů někdo vypravil jen tak náhodou se zdá málo pravděpodobné. Možná nejjistěji vypadá možnost, využít propletených větví stromů k nalezení cesty pryč vzduchem. Ovšem stačí jeden chybný krok nebo jedna shnilá větev a Tarzan se rázem změní v oběd. Velice nepříjemná situace, co říkáte?

Black Water mi svým způsobem hodně připomíná dva jiné filmy: Open Water a ještě spíš Grizzly Rage. Všechny tři staví protagonisty do pozice, ve které mají jen několik málo možností a všechny jsou špatné. Open Water slibuje spíš smrt hladem, žízní nebo vyčerpáním, jak v Grizzly Rage tak v Black Water ovšem hrozí obětem bezprostřednější nebezpečí - kdykoliv může odkudkoliv vyskočit žravá potvora, které není jak se bránit. Zbývá jen doufat, že to tu potvoru po čase přestane bavit a odejde někam jinam.

Zásadní rozdíl je ale v atmosféře těch tří filmů. Open Water mi připadal trochu jako výlet do zoologické zahrady, kdy se za každým rohem vynořuje nová a nová hrozba, ale docela mu scházel spád. Grizzly Rage už napínavý byl, kazilo to ale otřesné gore. Black Water je také napínavý, a to hodně (řekl bych vůbec nejvíc ze všech zvířecích horrorů) a jeho autoři se navíc v gore drželi hodně zpátky - a když už ho (ve velmi umírněném množství) použili, tak vždycky tak, že to vypadá realisticky. Žádné potoky trapně umělé krve, žádné směšně přehnané utrhané končetiny, "jen" reálně vypadající zranění. Uvěřitelné je i chování protagonistů, kteří si v dané situaci celkem pochopitelně nevědí rady a oscilují mezi zoufalstvím, tichou pasivitou a více či méně riskantními nápady, co dělat. Rozhodně se nekoná tradiční horrorové schéma, kdy je dopředu jasné, kdo zařve a kdo přežije - tady mohou přežít všichni, nikdo, nebo jakákoliv kombinace mezi tím. Nějaká sympatičnost nebo nesympatičnost nehraje roli, krokodýlovi jsou lidské sympatie docela ukradené... Krokodýl také vypadá jako opravdový, většinu času se drží v bahnité neprůhledné vodě a svou přítomnost projevuje jen šplouchnutím ocasem nebo vlnou ve tvaru V, nezadržitelně se blížící k zoufale sebou mávající oběti. Když už ale vyleze ven, vypadá dobře. Prostě jako u těch zranění - je toho málo, ale když už k tomu dojde, vypadá to velmi dobře.

Samozřejmě se ani v Black Water tvůrci nevyhnuli některým podivnostem, které jsou ale asi z dramatického hlediska nevyhnutelné. Z vlastní čerstvé zkušenosti (zrovna jsem byl na dovolené na vodě) vím, že obrátit loď dnem vzhůru a pak zase dnem dolů rozhodně nejde tak, jak to film předvádí, a zrovna tak docela pochybuju o tom, že krokodýlové dokáží tak dobře skákat nebo že by se tajemně vynořovali těsně před brodícími se lidmi - spíš bych čekal nečekaný útok na nohy, který se dá docela dobře zařídit, aniž by se krokodýl musel vynořovat na hladinu. Ale jak říkám, tohle jsou dramatické nezbytnosti, bez kterých to asi nejde. A narozdíl od mnoha jiných filmů je jich tak málo a tak daleko od sebe, že vůbec ničemu nevadí - film vypadá realisticky i s nimi.

Tohle všechno, co jsem zmínil, přispívá k jednomu: Black Water tím získává na napětí. Neobsahuje nic, co by odvádělo vaši pozornost a doslova řvalo, "Nejsi to ty, je to jen taková vymyšlená pohádka". Ne, u Black Water si docela dobře dokážu představit sám sebe, vím, co se asi hrdinům honí hlavou a naprosto chápu jejich strach z toho, co je čeká. Dokážu zapomenout na to, že vlastně sedím v pohodlné židli ve svém pokoji daleko od krokodýlích lovišť a jen vnímám to křehké posazení na prohnilých větvích a krokodýla, který na mě tam dole čeká. David Nerlich a Andrew Traucki mají můj obdiv za to, že dokázali to, co se před nimi nepodařilo skoro nikomu - vtáhnout mě do děje a nepustit.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.