Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 133 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
PterodactylMonstersNature Amok

USA
89 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Pterodaktyl
rok: 2005
režie: Mark L. Lester
scénář: Mark Sevi (writer)
hrají: Cameron Daddo (Prof. Michael Lovecraft), Coolio (Capt. Bergen), Amy Sloan (Kate Heinlein), George Calil (Serling), Ivo Cutzarida (Yolen), Steve Braun (Willis Bradbury), Mircea Monroe (Angie Lem), Jessica Ferrarone (Zelazny), Danna Lee (Gwen Kemper), Howie Lotker (Jason Donaldson)
produkce: Donn Aron, Dana Dubovsky, Rafael Jordan, Mark L. Lester, Michael Rogers
hudba: John Dickson
keywords: volcano, covert-operation, prehistoric-egg, prehistoric-monster, one-word-title, turkey
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 4821

Recenzoval Pepak

Přidáno: 04. únor 2006

Přerostlá lidožravá zvířata jsou s námi v horrorech už mnoho let. Příčina jejich existence byla však vždy až na výjimky pořád stejná: Buď šlo o normální zvířata, která do obřích rozměrů dorostla víceméně náhodou (Čelisti a žraločí filmy obecně), nebo to byli mutanti, které svými necitlivými zásahy do přírody stvořil sám člověk (sem zase patří skoro všechny filmy s obřím hmyzem, pavouky a podobnými potvorami). Až s příchodem fantasticky úspěšného Jurského Parku v roce 1993 se vě větší míře začali tvůrci obracet do minulosti, do dob, kdy se země přímo hemžila obřími zvířaty s ostrými zuby a chutí na čerstvé maso. Vyvstala nová otázka: Kdyby se dinosauři dožili dnešních časů, kdo by triumfoval? Člověk se vší jeho vychytralostí a technikou, nebo sice primitivní, ale už od pohledu nezastavitelní dinosauři? I Pterodactyl se zabývá touto otázkou. Tvorem, který se v něm utká s člověkem, je - podle očekávání - létající ptakoještěr pterodaktyl.

Hned na začátek je asi potřeba varovat diváky, kteří zvířecí horrory moc nemusí, pokud to zrovna nejsou výjimečná díla: Pterodactyl výjimečný není. Ve všech ohledech je to naprosto typické zvířecí béčko, se vším, co k tomu patří. Pokud chcete od zvířecího horroru něco víc než sérii útoků monstra na člověka, v Pterodactylovi to nenajdete. Nenajdete v něm žádnou myšlenku, nenajdete v něm žádné napětí (kromě obligátního "to jsem zvědav, kdo bude sežrán jako další"), nečekejte překvapivý závěr. Nedostanete ani originální postavy, dokonalý fyzikální model potvor nebo jejich nadprůměrné technické zpracování. Všechno je zaměřeno jen jedním směrem: Nechat všechny postavy (kromě hrdinů opačného pohlaví, pochopitelně) postupně sežrat přijatelně vypadajícím zvířetem.

Kde se vzali v dnešní době pterodaktylové? To je ale otázka, každý přece ví, že pravěká monstra přežívají někde v nedostupných oblastech a čekají jen na zemětřesení nebo výbuch, který je vypustí do světa. V Pterodactylovi to zařídil výbuch milióny let vyhaslé sopky kdesi na turecko-arménské hranici. Exploze nejen odstranila vrstvu kamení, která chránila ptakoještěří vejce, ale zvýšená teplota posloužila i k jejich inkubaci. Netrvalo dlouho a vylíhnul se první dravec. Dlouhým pobytem ve vajíčku mu vyhládlo, jak se o tom ještě v úvodu přesvědčila dvojice amatérských lovců...

Do oblasti pterodaktylího vulkánu se vydává školní výprava mladých paleontologů. Profesor Lovecraft (zjevně pojmenovaný po slavném H. P. Lovecraftovi - drtivá většina postav v tomto filmu je pojmenována po některém z klasických sci-fi, fantasy nebo horrorových spisovatelů) potřebuje nějaký pořádný objev, aby se vyhnul vyhazovu. Doprovod mu dělá směsice studentů, kteří prostě potřebují nahnat kredity a účast na výpravě je pro ně asi nejjednodušší cesta, jak toho dosáhnout. Zastoupen je tradiční šprt i ještě tradičnější rozmazlená blondýna, nechybí ani studentka, která je do svého vyučujícího zamilovaná. Plus pár dalších, na kterých stejně nezáleží, protože je jistě brzy čeká blízké setkání pravěkého druhu.

Jak už jsem napsal, v Pterodactylovi nejde o nic jiného než o sežrání co nejvíc lidí. K tomu by však pár lidí sotva stačilo, zvlášť když podle neporušitelných pravidel žánru musí aspoň jeden přežít. Tady vstupuje do hry zmíněná "turecko-arménská hranice" - k partě študáků se tak může přidat teroristická banda (chce si s dívčí částí skupiny pohrát a všechny pak zlikvidovat) a jednotka špičkových amerických vojáků (chce zlikvidovat teroristy a jejich vůdce dopravit k nezávislému spravedlivému soudu, aby mohl být odsouzen k trestu smrti). Tím vzniká dostatečná zásoba potravy, která vydrží aspoň na hodinu ne jen pro jednoho pterodaktyla, ale klidně i pro celé hejno. Čeká je spousta útoků v nejrůznějším prostředí, u lesního jezírka, na louce, v opuštěném srubu i ve skalách. Mohou se těšit na ukousané končetiny, několik lidí přehryznutých v půli, dojde i na krmení mladých pterodaktylků ještě žijícími oběťmi. Je toho dost, aby se divák i přes naprostou absenci děje a originality příliš nudil.

Nemám celkem nic proti bezmyšlenkovitému požírání nesympatických herců, naopak, dávám mu přednost před většinou jiných horrorových subžánrů. S Pterodactylem jsem však měl už od začátku nepříjemný problém, který mi velmi kazil požitek ze zdravě hladových ptakoještěrů: Film se teoreticky odehrává v Asii, ale už od začátku udeří do očí evropský ráz prostředí. Co evropský, český! "Turecká vesnice", ve které výprava začíná, jako by z oka vypadla tradiční české vesnici - dokonce mám takový dojem, že vesnici, ve které už jsem někdy byl. Lesy, ve kterých se většina filmu odehrává, vypadají jako typické prosluněné české jehličnaté lesy, tábor teroristů se nijak zvlášť neliší od nelegálního tábořiště a teroristé samotní také vypadají nějak moc středoevropsky. Je to zvláštní, ale hrozně mě to rušilo - pořád jsem čekal, kdy se někde za stromem objeví skládka nebo kdy teroristi začnou česky pokřikovat. Nějak mi Česko a čeština jako horrorové rekvizity vůbec nesednou. Asi je to nedostatkem zvyku.

Pterodaktylů je ve filmu spousta a když odhlédneme od toho, že to nejsou pterodaktylové ale pteranodoni, vypadají velmi slušně. Ne tak dobře jako v áčkových titulech nebo ve špičkových béčkách, ale určitě lépe než dnešní digitální průměr - a nesrovnatelně lépe než v předchozích produkcích Sci-fi Channelu. Je vidět, že na nich se, narozdíl od scénáře nebo herců, nešetřilo. Objektivně vzato by se dalo namítat proti animaci, která je dost primitivní, ale v případě Pterodactyla jsem ochoten to tolerovat - ty neohrabané trhané pohyby mi k ptakoještěrům, prvním primitivním pokusům přírody o ovládnutí vzduchu obratlovci, skvěle sednou. S gore efekty už je to horší, ale jsou snesitelné, v některých případech dokonce docela dobré. Vzhledem k tomu, že je Pterodactyl televizní produkcí, je občas překvapivě drsný - není mnoho televizních filmů, kde by byl někdo pomalu zaživa požírán v přímém záběru. Mnoho dobrého se bohužel nedá říct o zbraních, ty buď nemají žádný efekt (pistole, samopaly) nebo jsou směšné (raketomety).

Pterodactyl se určitě nestane mezníkem ve filmové tvorbě, nebudou ho za padesát let vzpomínat encyklopedie filmu - leda v sekci "jak udělat tisíckrát totéž". Pro normálního diváka nebude mít žádnou hodnotu. Pokud si ale chcete odpočinout u snímku, ve kterém je poměrně málo viděnou obludou sežrána nebo roztrhána spousta lidí, s Pterodaktylem neuděláte chybu. Je spousta mnohem horších filmů tohoto typu.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval Israha

Přidáno: 18. únor 2006

Dinosauři jsou mezi filmaři poměrně oblíbeným tématem. Aby ne, diváci jsou a budou po obřích prehistorických zvířatech vždy hladoví, stejně jako jsou posléze tato stvoření na plátnech hladová po lidech. Žánr hororu však byl na dinosauří filmy vždy poněkud chudý, protože Jurské parky, nesčetné variace na Ztracený svět a podobné kousky vždy směřovaly spíše k dobrodružnému filmu a tak ve svých monstry prožraných myšlenkách narážím na jednoho jediného hororového dinosaura a tím je podprůměrný Carnosaurus (i se svými dvěma nepříliš slavnými sequely). Film Pterodactyl však tuto bilanci o něco vylepšil, když přišel na scénu jako čistokrevná monster požíračka s dinosaury v hlavní roli.

Po pravdě jsem přiliš nevěřil tomu, že mě Pterodactyl zaujme a šel do něj jen proto, že jsem fanatik do dinosaurů. Tím více jsem byl posléze překvapen, když se ukázalo, že se jedná o poměrně slušně zábavný monsterhoror, který se rozhodně nemusí sám za sebe stydět, jako by měly některé jiné monstrózní přirůstky, které se v poslední době vyrojily.

Pokud jste vidělí třetí díl Jurského Parku, vzpomeňte si na skupinu Pteranodonů, která na konci filmu odlétla z ostrova vstříc pevnině. Pak si odmyslete neoriginální začátek Pterodactyla, ve kterém se po menším zemětřesení objevují uprostřed hory kdesi na hranicích Turecka a Arménie živá a neporušená dinosauří vejce, a sledujte tento film jako pokračování příběhu oněch Pteranodonů, kterým se i 65 milionů let po jejich vymření na světě celkem dobře daří. Pak se možná nebudete muset pozastavovat nad tím, jak se mohlo za dva měsíce po objevení vajec ve zcela nevyhovujícím prostředí vyvinout velké hejno plně vzrostlých Pteranodonů, a užijete si celý film o něco lépe.

Považujte také za zcela normální, že USA má eminentní zájem na dopadení jakéhosi bezvýznamného arménského bandity, že vážený profesor paleontologie Lovecraft se chová jako rozjívený teenager a že jeho žactvo tvoří sběranisko tupců, kteří by v reálu stěží vychodili gymnázium. A pak už se jen kochejte dynamickou, neupadající příšerařskou podívanou...

Velmi mě překvapil vzhled ptakoještěrů. Jsou digitální, ale velice hezcí a propracovaní. Dílem to říkám asi proto, že jsem živého ptakoještěra nikdy neviděl a nemám tudíž možnost srování, nicméně i tak si na létajících plazech tvůrčí tým dal velmi záležet. Ptakoještěrů je hodně, jsou rychlí, hbití a pohybliví a na obrazovce se vyskytují hodně často, v důsledku čehož jsou zase špatné všechny ostatní efekty a zvlášť ty gore. Zajímavých úmrtí a krve tu máme celkem dost, bohužel to všechno vypadá dost nevěrohodně. Je zřejmé, že se tvůrci chtěli svými digitálními dinosaury (no oni pterosauři vlastně praví dinosauři nejsou, ale koho to tady zajímá, že ano?) co nejvíce pochlubit. Na jednu stranu je to moc dobře, do sytosti se nabažíme akčních scén; na druhou stranu tím utrpělo značné škrty logické chování postav. Profesorovi Lovecraftovi je zcela fuk, že ptakoještěři právě povečeřeli dva jeho žáky, přesto se mermomocí chce dostatdo místa, kde plazi hnízdí; elitně vycvičená jednotka vojáků sice bez větších problémů zlikviduje tábor banditů, ale když se dostanou na volném prostranství pod útok ptakoještěrů, vyloženě si koledují o sežrání; tureckého banditu s sebou skupinka vláčí celou cestu asi jen proto, aby ho na konci mohli nechat ptakoještěrům na svačinu; přestože všechny postavy vědí, že v noci ptakoještěři spí a nejsou nebezpeční (p.Lovecraft to sám dokonce řekne), čekají se záchranou svých lidí nepochopitelně až na ráno....no našlo by se toho ještě asi více, ale upřímně: vadí to někomu, když se v důsledku toho všeho dostanou na obrazovku zuřiví ptakoještěři a nastane další krvavá akce? Mě to tedy nevadí:-)

Z hereckých výkonů stojí za vypíchnutí snad jen Coolio, bohužel v negativním slova smyslu. Tak jako ostatní herci nehrají skoro nic, on přehrává s takovým gustem, že mi občas připadalo, jestli náhodou nezapomněl, že už nestojí za mikrofonem a nerapuje. Taky nemám ponětí, kdo prohlásil, že velitelem amerických vojáků musí být vždy křivohubý černoch s vykulenýma očima. A do třetice nechápu, proč rappery tolik láká hraní v monsterfilmech. K ostatním hercům nejsem schopen napsat nic kloudného, snad jen Mircea Monroe je poměrně sexy:-)

Na závěr bych chtěl říci asi toto. V recenzi jsem Pterodactyla celkem strhal, protože si to objektivně zaslouží. Hodnocení však bude možná až překvapivě vysoké, protože od monsterhororů zkrátka očekávám pěknou (a často se objevující) titulní příšeru, dynamický a nenudící děj, semtam nějakou trefnou hlášku a nějaký ty hezký ženský. A to jsem dostal. Nebýt totálně dementního a klišovitého konce, dal bych možná i více. Takhle je to za sedm.

P.S. Pokud neholdujete monsterhororům, tak 2 body si odečtěte.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.