Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 46 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Sam gang yiAsijské filmy

Hong Kong, Japonsko, Jižní Korea
118 minut

    
trailer    web    imdb 

anglicky: Three... Extremes
rok: 2004
režie: Fruit Chan (segment "Dumplings"), Takashi Miike (segment "Box"), Chan-wook Park (segment "Cut")
scénář: Haruko Fukushima (segment "Box"), Lilian Lee (segment "Dumplings"), Chan-wook Park (segment "Cut"), Bun Saikou (story (segment "Box")
hrají: Ling Bai (Mei (segment "Dumplings"), Pauline Lau (Li's Maid (segment "Dumplings"), Tony Leung Ka Fai (Lee (segment "Dumplings"), Meme Tian (Connie (segment "Dumplings") (as Meme), Miriam Yeung Chin Wah (Ching (segment "Dumplings"), Sum-Yeung Wong (Old Hairdresser (segment "Dumplings"), Kam-Mui Fung (Vomiting Woman (segment "Dumplings"), Wai-Man Wu (Nurse (segment "Dumplings"), Chak-Man Ho (Wang (segment "Dumplings"), Miki Yeung (Kate (segment "Dumplings")
produkce: Peter Chan, Fumio Inoue, Kazuo Kuroi, Yu-jin Lee, Jung-Wan Oh
hudba: Kwong Wing Chan (segment "Dumplings"), Kôji Endô (segment "Box")
keywords: director, tv-show-in-film, identical-twins, pendant, hong-kong-china, critically-acclaimed, box, incest, shenzhen-china, loss-of-sister, sex, directed-by-several-directors, movie-studio, betrayal, bus, author, extortion, flatulence, twin, extramarital-affair, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 8224

Recenzoval Braindead

Přidáno: 26. září 2005

Three ... Extremes je povídkový film, složený ze tří epizod, podobně jako Sin City. Není zde ovšem žádná provázanost mezi jednotlivými částmi. Každou povídku totiž natočil jiný režisér a pojednává o něčem naprosto odlišném. Společným tématem, které se prolíná celým filmem je extrémní situace s ne příliš happyendovým koncem. Každá z povídek je svým způsobem extrémní, ale každá jinak. Žánrově film spadá do oblasti Horror/Komedie/Drama.

První epizoda Krabice (Box) vypráví o oblíbené spisovatelce Kyoko, která kdysi zavinila smrt své setry - dvojčete a teď se s ní setkává v osobě editorky. Natočil ji známý japonský brutalista Takashi Miike. Tato povídka trochu postrádá klasický Miikeho rukopis. Jedná se o velice komorní příběh, ve kterém vystupují pouze 3 lidé. V povídce se moc nemluví, hudbu taky téměř žádnou neuslyšíte, ale o to více potom vynikne zvuková složka, která se rázně vynoří z ticha. Celý příběh stojí na hereckých výkonech a skvělé práci s kamerou. Zahrané je to opravdu parádně, hercům prostě věříte každý pohyb těla, emoce, prostě všechno. Naprosto dokonalá je také kamera (holt Miike se nezapře) a práce s barvami. Celá povídka mi připadala jako jeden velký romantický sen. Celkem zajímavé je i prolínání časových rovin. Nejúchvatnější byly modré sněhové scény, při nich by se atmosféra dala krájet. S nimi ostře kontrastuje červené zabarvení cirkusového stanu, ve kterém se odehrává velká část příběhu.

Mezi nejlepší scény patří když Kyoko po pás brodící se sněhem se snaží dostat do cirkusového stanu, který stojí opuštěny na zasněžené plání a cloumají s ním poryvy větru. vše skvěle nasnímané a barevně podané. Tohle prostě dokážou asi jen Japonci. Následující (téměř) milostná scéna uvnitř stanu je skvělým představením obou protagonistů, ta touha a napětí je dokonalost sama. Pointa a závěr celé povídky není šokující, je i celkem předvídatelná, ale do škatulky "extrémní" celkem pasuje. Jediné co může na této povídce někomu vadit je její celková rozvleklost, možná i malá extrémnost a málo šokující příběh (vzhledem k ostatním dvěma povídkám) bez výrazné pointy. To vše ale nahrazuje atmosférou, stylovostí, kamerou a herci. Ze začátku jsem měl s rozvláčností trochu problém, ale asi po deseti minutách mě atmosféra pohltila a od té doby to byl jeden velký sen. Hodnocení: 8 / 10.

V epizodě Knedlíčky (Dumplings) se stárnoucí herečka Qing rozhodne uchovat si půvaby a s pomocí tajemné kuchařky Mei kdysi úspěšná herečka zkouší netradiční metodu omládnutí skrze knedlíčky s podivnou náplní. Tak tato povídka je již úplně jiné kafe. Pro milovníky japonských úchylností a nechutností by to měla být povinná četba na dobrou noc. Tento příběh se asi nejvíce blíží pojmu "extrém". Ani ne tak vizuální podobou (i když povedené chuťovky se samozřejmě najdou), jako spíše tématem, kterým se zabývá. Na první pohled neškodné knedlíčky, které vrací mládí. Na pohled druhý opět neškodné knedlíčky, které vrací mládí, ovšem s náplní, která bude asi pro většinu lidí nepřípustná. Hongkongský režisér Fruit Chan zde vybrané téma zpracovává až do nechutných krajností, ovšem podává to s takovou lehkostí, že se prostě musíte bavit (čtenáři Studny asi ano, ale "normální" lidé by mi asi film hodili na hlavu se slovy: ty seš prase). V této povídce už vystrkuje svoje růžky černý, morbidní humor, který ale nejvíce prostoru dostane až v závěrečné povídce.

Závěr povídky není nijak převratný ani šokující, ale je celkem milý. Herecké výkony opět vynikající. Velmi dobře je zahraná postava tetičky Mei, coby kuchařky (ne)chutných knedlíčků. Kamera je celkem standardní, ale zvuková složka je geniální. Chvílemi připomíná skvělé zvukové doprovody Švankmajerových filmů. Mezi nejlepší scény řadím povedený porod (a také jeho výsledek) a závěrečnou scénu, při které jsem si říkal: doufám že nechce udělat, to co chce udělat. A ona jo. Více neprozradím. Celkově velice povedená povídka, která mě jako milovníkovi všech možných úchylností, brutalit a extrémností sedí asi nejvíce ze všech tří. Hodnocení: 9 / 10.

Třetí povídka se jmenuje Cut (Střih), kterou natočil známý korejský režisér Chan-Wook Park, proslavený především geniálním Oldboyem a jeho prequelem Sympathy for Mr. Vengeance. Příběh se odehrává v jedné místnosti. Šílený komparzista unese úspěšného režiséra a jeho ženu, klavírní umělkyni. Manžel přivázán v jednom koutu, manželka u piána. Každých pět minut únosce usekává manželce jeden prst pokud ... Opět skvěle vymyšlený příběh, napsaný pro tři herce (vlastně čtyři). V určitých momentech film připomíná celkem povedený thriller Saw. Tam kde ale Saw je příliš vážný, nelogický a nudný, přichází zde morbidně černý humor, jenž dokonale funguje. Například scéna kdy se únosce vyleká gumové figuríny je fakt povedená. Nebo když onen únosce vzpomíná jak probíhal jeho kompars ve filmu, který točil zde spoutaný režisér, je také vynikající. Postava únosce je spíše taková tragikomická a poukazuje na rozdíly mezi sociálními vrstvami v Jižní Koreji. Tento problém se vine celou povídkou.

Práce s kamerou je opět velice povedená. Vychutnáte si několik opravdu vychytaných záběrů, skvělou hru světlel a stínů a samozřejmě také hodně krve a brutálních scén. Režiséra při natáčení asi nejvíce fascinovalo škrcení. :) Zde se také konečně více projeví skvělý hudební doprovod. Herecky asi nejvíce exceluje šílený komparsista, což je asi nejlépe zahraná postava v celém filmu. Povídce nechybí několik dějových zvratů a celkem pěkná pointa. Příběh vás nenechá ani chvíli vydechnout a je skvěle vygradovaný až do závěrečného finále. Hodnocení: 9 / 10.

Ačkoliv se jedná o tři dějově různorodé povídky, spojuje je extrémnost situací, které popisují. Všechny se zabývají temnými stránkami lidského žití a ukazují do jakých "extrémů" lze až zajít. Celkově tento film řadím na špičku japonských (nejen brutálně-úchylných) filmů. Když zprůměruji hodnocení a lehce zaokrouhlím máme z toho pěkných 9 / 10.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval Ivan Kučera

Přidáno: 01. červenec 2009

Pointou „poviedkových“ filmov je, aby mali napriek rozličným príbehom (naprataným v jednej celovečernej metráži) spoločnú pointu. Alebo niečo. V hororovom Mačacom oku to bola napríklad mačka, v nehororových Štyroch izbách poslíček Tim Roth. V Sseuri... monseuteo je to štýl. Drsný. Veľmi drsný.

PRÍBEH ČÍSLO 1 režíruje Takaši Miike. Hororoví fanúšikovia z jeho bohatej tvorby, ktorá dala novú dimenziu slovu „úchylnosť“, poznajú legendárne filmy Ichi the Killer, Konkurz alebo Zmeškaný hovor (a mihol sa v Hosteli ako „zákazník“). Ak ste od neho niečo videli, čakáte skutočne masaker a preto vás jeho poviedka prekvapí svojou (prehnanou?) umiernenosťou. Zvláštne snová atmosféra dostala uvádza do akcie jednoduchý (až príliš?) príbeh, ktorého hrdinkou je mladá žena, sužovaná nočnými morami (alebo potlačovanými spomienkami?). Figuruje v nich snežná pustatina, niekto niečo zakopávajúci do zeme a tajomná krabica. Neprezradím vám ale čo v nej je, inak by ste mali už iba jediný dôvod, prečo si prvú poviedku vôbec máte pozrieť a tým je prepracovaná práca so zvukom, strihom zvukových efektov a kamerou. Každý záber pôsobí dojmom, že ho tvorcovia dlho komponovali a starostlivo rozmýšľali, či bude lepšie, ak bude váza stáť na stole vpredu, alebo o dvadsať centimetrov naľavo. Keď sme na konci, zistíme, že tvorcovia sa chytili do vlastnej pasce náznakov, nedopovedaných záležitostí, hmlistých odpovedí a nebodaj filozofie. Nudil som sa ako čert v nebi.

PRÍBEH ČÍSLO 2 režíruje Fruit Chan. Odviedol najlepšiu prácu zo všetkých troch pánov. Bodaj by nie, veď aj dostal najlepší scenár. Operuje s extrémne vyhroteným a „nepekným“ príbehom: v nenápadnej bytovke býva slečna, ktorá je v skutočnosti oveľa, oveľa staršou než ako si myslíte. Navštevujú ju iné ženy, ktoré tiež chcú vyzerať oveľa, oveľa mladšie. Ani však nechcite vedieť, aké prísady dáva šéfkuchárka do „zázračného“ jedla!

PRÍBEH ČÍSLO 3 alias Na záver to najslabšie. Kým Miikeho držala nad hladinou špičková audiovizuálna stránka, Chan-wook Park má biedny scenár i audiovizuál. Prvé minúty ešte čo-to do seba majú: mladý úspešný režisér odchádza z nakrúcania domov, kde nastáva najdesivejšia pasáž všetkých troch poviedok. Zhasne svetlo a muž nie je v luxusnej vile sám. Prekrásna hrôzostrašná pasáž. Škoda, že jediná v celom filme. Keď sa zobudí, je zviazaný, manželka vedľa neho (tiež znehybnená) a spoločnosť im robí zakomplexovaný šialenec. Neviem, či to malo byť vtipné, alebo to bola variácia na očistec, ale troška mi to pripomenulo Saw.

Tvorcovia hľadali spoločnú reč, ako prepojiť svoje odlišné príbehy, ale nenašli ju. Ešte horšie je, že ani príbehy ako také neobsahujú nič zaujímavé a nejedná sa o takú udalosť, akou snímka mala (mohla) byť.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.