Pokračování vynikajícího a značně kontroverzního filmu Roba Zombieho House of 1000 Corpses
(Ho1kC) si muselo na svoji premiéru v kinech počkat téměř rok. Původně jsem od Devil's
Rejects očekával obyčejný rehash stejného schématu, jenže s čím dál častěji uvolňovanými
informacemi, a poté ukázkami, bylo stále více zřejmé, že Zombie půjde na pokračování v jiné
režii, což mohlo nejednoho fanouška Ho1kC s předstihem mírně odradit. Jak sám Rob Zombie o
tomto druhém dílu říká: "Chtěl jsem to udělat po vzoru Hvězdných válek, kde je první film,
na který navazuje Impérium vrací úder. I když je to úplně něco jiného, je to opravdové
pokračování. Je to navázání příběhu, ne pouhý zopakovaný stejný příběh." Nutno přiznat, že
má úplnou pravdu. A po vidění Devil's Rejects jsem tomu zatraceně rád.
Pár měsíců uběhlo od doby, co rodina masových vrahů Fireflyových poslala k odpočinku několik
svých posledních obětí, mezi kterými byl i poručík George Wydell, bratr současného šerifa.
Ten spřádá na Fireflye, v médiích proslavené jako Ďáblovy odvržence, osobní vendetu. Při
obklíčení jejich domu přesilou místních policejních jednotek se dvěma členům rodiny podaří z
domu prostřílet a utéct. Za jejich dopadení je Wydell schopen obětovat snad úplně všechno.
Prozatimní neúspěch ho donutí najmout si Nesvatou dvojici, dva neméně brutální texaské vrahy.
Hned v úvodu je znát, že se Devil's Rejects bude významně lišit. Namísto pomale budujícího
začátku signalizující slasher se autoři vytáhnou s ambiciózní akční přestřelkou, která je
nasnímaná s až perfekcionistickým citem pro záběr. Teprve až policie prohledá dům, jenž
obléhala, a nalezne zbytky obětí, snímek se z akčního žánru vrací zpět v pokračování Ho1kC,
i když velmi netradiční. Děj už neprobíhá v domě Fireflyových a stěžejní část příběhu se
víceméně zabývá útěkem tří záporných postav před policií. Přestože Otis, Baby a Spaulding
mají za cíl utéct, nebrání se i na útěku provozovat svoji bývalou činnost a zbytečně tak za
sebou zanechávají stopy. Možná až moc očividné, což místního šerifa dohání k šílenství.
Jednou z velikých předností filmu je účast výborných herců. Sid Haig (kapitán Spaulding),
Bill Moseley (Otis) a William Forsythe (šerif Wydell) mají opravdový talent, ale i ostatní
nepůsobí nijak, že by vybočovali z řady. Pokud si v Ho1kC nebyl někdo hereckými výkony tak
úplně jist - třeba z důvodu, že postavy měly málo prostoru - tady si už stoprocentně obrázek
o hereckých kvalitách udělá. Je tu méně charakterů, takže každý má dostatek místa ukázat
jestli hrát umí. Rodina Fireflyových byla minimalizována na pouhé dva (resp. tři) členy plus
vzdálený příbuzný Spaulding. Hlavními postavami už není skupina ztracených turistů, nýbrž
záporné postavy z předešlého dílu. Je tedy těžké s někým sympatizovat, když ve filmu není
snad kromě náhodných obětí nikdo permanentně kladný. I tímto je Devil's Rejects odlišný od
svého předchůdce.
Od klasického slasheru má Devil's Rejects poměrně daleko, což má taky za následek
zredukování gore. Vlastně tu skoro žádné není. Ani se není čemu divit, když tu chybí postava
Dr. Satana. Namísto gore je tu však přemíra velice brutálního násilí, které vypadá, i díky
hereckým výkonům, dost reálně, takže slabší povahy by mohly mít se sledováním obrovský
problém. Zombie se nebrání prostřeleným hlavám z bezprostřední blízkosti, fyzickému ani
psychickému (Otis se rád předvádí s cizí tváří na sobě) trápení bezbranných obětí a jinému
svinstvu, které by v jiném filmu šlo zkousnout jen velice těžko. Zde je ale zřetelné, že i
když vše vypadá velice reálně, režisér bere svoji práci s nadhledem. K odlehčení silných
scén se občas objeví geniální humorná vložka: Spaulding slovně inzultuje prostitutku, náhle
se probudí v té stejné posteli vedle své tlusté ženy. Šerif si nechá poslat pro filmového
kritika, aby mu popsal profily postav z filmů bratří Marxových, odkud mají vrahové
přezdívky. Provozovatelé nočního podniku si jedou na farmu koupit slepice, farmář je ale
podezírá z nekalých úmyslů.
Co možná někoho potěší, někoho zase naopak ne, během filmu nehraje (i když vlastně částečně
možná ano) hudba složená Robem Zombiem. Po většinu času je děj doplňován kytarovými hity ze
sedmdesátých let, a to tak, že dost vkusně a každá skladba se do právě probíhající scény
vždy perfektně hodí.
Devil's Rejects je pro mě unikátním a hlavně obrovským filmovým zážitkem. Režie Roba
Zombieho čerpá z možností klasického celuloidu pokud ne maximum tak alespoň devadesát
procent jeho možností, působí neokoukaně a značně inovátorsky. Stejně jako u předešlého
Zombieho filmu se najde řada zarputilých odpůrců a fanoušků, kteří jej budou bezmezně
obdivovat. Přestože je o něco méně kontroverzní a přístupnější než Ho1kC, stále je těžké
odhadnout, komu tenhle snímek bude vyhovovat. Fanouškům House of 1000 Corpses pravděpodobně
bude.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
