Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 43 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
The GrudgeGhostsRemake

USA, Japonsko, Německo
92 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Nenávist
rok: 2004
režie: Takashi Shimizu
scénář: Stephen Susco (screenplay), Takashi Shimizu (film "Ju-On: The Grudge")
hrají: Sarah Michelle Gellar (Karen), Jason Behr (Doug), William Mapother (Matthew), Clea DuVall (Jennifer), KaDee Strickland (Susan), Grace Zabriskie (Emma), Bill Pullman (Peter), Rosa Blasi (Maria), Ted Raimi (Alex), Ryo Ishibashi (Nakagawa)
produkce: Doug Davison, Shintaro Shimosawa, Sam Raimi, Ray Quinlan, Carsten H.W. Lorenz
hudba: Christopher Young
keywords: curse, american, japan, nurse, death, old-woman, elderly, stalker, catatonia, security-guard, waiter, drowning, female-protagonist, elevator, video-surveillance, ghost-story, balcony, arson, fall-from-height, family-relationships, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 10506

Recenzoval Anarvin

Přidáno: 22. červenec 2005

Jistě jste si všimli, že pokud v poslední době zaznamená nějaký Asijský horor byť sebemenší světový úspěch, Hollywoodský remake na sebe nenechá dlouho čekat. A to pokud možno za použití původního režiséra. Podle některých je to čistě komerční tah, podle jiných takový krok pomáhá divákovi, který není navyklý na asijský styl vyprávění. To ale není předmětem této recenze. Nejinak tomu bylo v případě filmu Ju-On: The Grudge od Takashiho Shimiza. S jedním malým rozdílem. Výkonným producentem snímku se stal veterán žánru Sam Raimi. A rozhodně neprohloupil.

Film díky bohu není doslovným opisem originálu (jako se stalo například u Psycha), ale na některé události kouká z mírně odlišného úhlu pohledu, jiné úplně vynechává, další naopak přidává (ať již pocházejí přímo z pera amerického scénáristy, nebo jsou "vypůjčeny" z televizních dílu Ju-On). Ve výsledku mi přišel oproti japonské verzi film o dost přehlednější, ale samozřejmě také jednodušší (vytratily se některé těžko pochopitelné události, víc se vysvětluje, věci jsou polopatičtější), což ale rozhodně nepovažuji za zápor. Ale každému podle jeho gusta.

A nyní již konečně něco k ději filmu... Japonská tradice (Ju-on) říká, že pokud nějaký člověk zemře pln nenávisti, vznikne kletba. Kletba je spoutána s místem smrti a postihne každého, kdo na něj vstoupí...

Mladá Američanka Karen působí na výměném pobytu v Japonsku jako dobrovolná pečovatelka. Jednoho dne se Yoko, pečovatelka EmmyWilliamsové, neobjeví v práci a tak šéf pošle právě Karen. Karen se v domě setká se starou paní, která je na první pohled trochu mimo, což by však nebylo to nejhorší... V domě jsou slyšet nejrůznější zvuky - kroky, šelesty...mňoukání... Nakonec hrdinka objevuje malého chlapečka Toshia, stává se svědkem děsivé smrti staré paní a události se dávají do pohybu.

Další děj filmu popisuje osudy Karen, její snahu pochopit co se v domě děje, osudy dalších návštěvníků domu i to co se zde stalo ve více či méně vzdálené minulosti... Události se pěkně svižne (i když ne chronologicky) řadí jedna za druhou, příběh odkrývá další detaily a všechno se pěkně svižně blíží k závěru, kde se dočkáme poměrně jasného vysvětlení a příslibu dalšího dílu.

Celý film pěkně odsýpá, rozhodně se vám nestane, že byste se nudili. Atmosféra sálá z každého zákoutí, budete jen tichounce sedět s rukama zaťatýma do křesla a čekat, kdy na vás co vybafne. A že lekaček je opravdu požehnaně, málem jsem si uhnal infarkt. Kromě scénáře atmosféru strachu dotváří perfektí nazvučení a nasnímání, kamera dělá proto aby vás zneklidnila psí kusy. Efekty jsou takové jaké mají být - poctivě odvedené, pěkně strašidelné, nikde jsem si nevšiml, že by něco vypadalo nerealisticky (pokud se to dá v hororu vůbec říct), že by mě nějaká scéna rozesmála, nebo mi připadala samoúčelně nechutná.

Abych pořád jenom nechválil, fim má samozřejmě i své mušky. Sem tam se scénář podřizuje víc atmosféře než ději , jinde zase narazíte na drobná klišé (američani přeci jen zůstanou američany), tu a tam bych řekl, že herci trošku přehrávají. Jinak i když byl film zasazen do původního Japonského prostředí, tak v těch nejdůležitějších úlohách samozřejmě vystupují Američané, což je na jednu stranu dobře (nevím jak vám, ale mě připadají všichni Asiati dost podobní, což mi v orientaci v ději zrovna nepomáhá...), na druhou stranu se připravte na porci fešáků a blondýnek... Asijští herci byli díky bohu vybíráni tak, aby nevypadali jak stádo klonů. Z herců budete pravděpodobně znát jen hlavní hrdinku Sarah Michelle Gellarovou, která hrála v kdejakém béčku poslední doby a potom také Yuya Ozekiho a Takako Fujiovou, kteří hráli duchy "chlapečka" a "ženy s dlouhými vlasy" už v originále (jeden by skoro řekl, že se Japonci ničeho kromě dětí a dlouhých vlasů nebojí...)

Na závěr si ponechávám srovnání s japonským originálem. Spoustu lidí určitě naštvu, ale nemůžu si pomoct. Remake se mi stejně jako v příadě Kruhu líbil víc než originál. Mnohem víc jsem se bál, mnohem míň nudil a byl jsem méně zmatený. Podotýkám, že původní verzi jsem viděl jako první! Nevím čím to je. Jestli tím, že na Americkou verzi jsem se koukal sám, nebo tím, že od Ju-onu jsem čekal strašně moc a od Grudge vůbec nic, nebo nedokážu strávit asijský způsob vyprávění filmu, nebo jsem barbar, co nepřekousne jinou kaši, než na kterou je zvyklý, nebo to Amíci opravdu umí líp... No nezbývá mi než nechat konečné soudy na vás. Já vám film můžu jen doporučit.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Recenzoval Ivan Kučera

Přidáno: 28. srpen 2005

Japonský režisér a scenárista Takashi Shimizu prišiel s takou originálnou zápletkou (a pritom vlastne ide iba o „obyčajnú“ ducharinu, keď sa to tak vezme) a talentom na vystrašenie aj hororovo skúseného diváka, že mu nápad na JU-ON: THE GRUDGE vydržal dodnes. Najskôr nakrútil dva na video, resp. televíziu určené horory JU-ON. Po ich úspechu nakrútil v Japonsku celovečerné sequely a v dobe písania tejto recenzie pracuje na treťom. Keďže toho času bola v móde v Hollywoode vlna japonských „šokov“ (RINGU vs. KRUH), dostal slávny režisér Sam Raimi (tri krát EVIL DEAD, dva krát SPIDER-MAN) z pozície producenta, vlastniaceho firmu Ghost House Pictures, nápad poveriť Takashia, aby za americké peniaze (desať miliónov) a s hŕstkou amerických hercov nakrútil v Japonsku remake svojej klasiky.

Do hlavných úloh obsadil teenagerskú hororovú ikonu, mladú, vnímavú a atraktívnu Sarah Michelle Gellarovú (seriál „Buffy“, VRESKOT 2), taťkovského Billa Pullmana (DEŇ NEZÁVISLOSTI) a Cleu Du Vallovú (FAKULTA, ASTRONAUTOVA ŽENA). Z ďalších hercov menujme Raimiho maskota Teda Raimiho, jeho mladšieho okuliarnatého brat v úlohe hrdinkinho nadriadeného Alexa, ktorý ju pošle do „prekliateho“ domu a potom na vlastné oči zistí, ako vyzerá človek bez spodnej čeľuste (veľmi pekná scénka). Perličkou je, že pôvodnú vyvraždenú rodinu domu si zahrali tí istí herci, ktorí si ju zahrali aj v origináli. Čo sa hercov týka, kto videl japonské originály, vie, že sa nejednalo o plnohodnotné celovečerné príbehy, ale v podstate o poviedky s množstvom postáv, spätých s dotyčným domom. Takže sa len ťažko dá hovoriť o tom, kto hrá hlavné husle. Skôr by som povedal, že film hlavnú postavu ani nemá, ale predsa len, na rozdiel od japonských „grudgov“ sa snažil scenárista Stephen Susco (zrejme bude písať aj americký The Grudge 2, ktorý zrejme znova nakrúti Shimizu; pri tejto príležitosti by som sa ho rád spýtal, nič v zlom, či ho to vlastne ešte vôbec baví) dať dokopy niečo, čo sa ponáša na „uzavretý príbeh“, takže – snáď nespoilerujem – s Gellarovou strávime podstatnú časť deja. Neskúsený divák, ktorý si s „grudgami“ ešte nepotykal, má skvelú možnosť držať palce niekomu rovnako neskúsenému a problematiky neznalému, ako je on sám.

Myslím, že pred neobjektívnom posadnutím týmto filmom ma zachránilo nie ani tak to, že som si ho zbabelo pozrel ešte počas dňa (nič-menej už padal súmrak), ale hlavne to, že som videl obidva celovečerné „grudgy“. Aby ste si vedeli tipnúť, či budete mať podobný názor na americký remake ako ja, vedzte, že prvý celovečerný JU-ON sa mi veľmi páčil ale dvojka menej. Musím ale povedať, že remake je vydarený a Raimi je ako autor oboch (zatiaľ) SPIDER-MANOV dostatočne mocný producent na to, aby horory, ktoré režíruje (TAKMER DOKONALÝ ZLOČIN) alebo produkuje, boli „dospelé“.

Aj tak je ale remake v hororových pasážach trochu ťažkopádny, aspoň v zrovnaní s originálmi. Ale vzhľadom na monumentálnu tržbu v USA a Kanade je zrejmé, že na Američanov je už toto ukážkou nervy drásajúceho hororového šoku, obsahujúceho radu „hnusných“ scén, ktoré ho na nejaký čas „vytočia“. Ako divák japonských „grudgov“ ale viem, že niektoré zábery sú v podstate identické s originálom (pričom sa tu nachádza aj „obesenec“ - scéna z dvojky). Napríklad hrdinka prvý krát uvidí dom a „ovládne ju zlý pocit“, zanedbaná starena sa rukou načiahne na presklenné dvere a všetci si myslíme, že je to duch. Zmien nie je veľa (napríklad „grganie“ znie trochu inak). Na strane druhej, s babou na hlbokú letnú noc je to super. Na niekoho vkus ale v remakeu skrátka kocúry mraučia až príliš nenávistne a lístie šuchoce až príliš zlovestne. I tak je ale výsledkom niečo, čo by sme sa snáď nemuseli báť pomenovať „inteligentným hororom pre náročnejších“.

Zostáva otázkou, načo vlastne nakrútiť remake viac-menej dokonalého príbehu. Odpoveď sú zrejme peniaze, ale myslím, že Raimi žáner hororu miluje natoľko, že je v podstate uveriteľné aj to, že chcel lenivým divákom (t.j. lenivým v tom zmysle, že si nechcú – alebo, v tom lepšom prípade, nemajú možnosť - zohnať japonské originály) túto skvelú hororovú školu predstaviť. Remake má vraj zmysel len ak je čo vylepšovať na origináli. Bolo? Myslím, že jedna vec áno a už som sa jej tu trochu venoval. japonské „grudgy“ nemali titulného hrdinu, takže divák nemal s kým držať krok. Remake má hrdinu, teda hrdinku, takže v tomto smere remake svojho dostál; je to celistvý príbeh o „odhaľovaní tajomstva jedným človekom“.

Úprimné je dodať, že keby som mal minimum skúseností s japonskými šokmi, resp. keby som nevidel japonské originály, bol by som krásne šokovaný. To vo mne zároveň vzbudilo otázku, či by som bol svojho času tak nadšený z amerického KRUHU, keby som pred ním videl (čo som nevidel, to prišlo až mesiace potom) japonské originály.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.