Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 38 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
Joyû-reiAsijské filmyGhosts

Japonsko
75 minut

    
trailer    web    imdb 

anglicky: Ghost Actress
rok: 1996
režie: Hideo Nakata
scénář: Hideo Nakata (story), Hiroshi Takahashi (screenplay)
hrají: Yûrei Yanagi (Toshio Murai / the director), Yasuyo Shirashima (Hitomi Kurokawa / the seasoned actress), Kei Ishibashi (Saori Murakami / the debuting actress), Ren Ohsugi (Ootani / the cinematographer (as Ren Oosugi), Takanori Kikuchi (Masaru Hayama), Hiroyuki Tanaka (Sekikawa (as Sabu), Reita Serizawa (Sadaoka), Akira Hibino (Actor in the 1971 TV film footage), Hirofumi Kobayashi (Shigeru Mochizuki / the lead actor), Dan Li (Ghost actress)
produkce: Koji Kobayashi, Shigeki Oosawa, Takenori Sentô, Yasushi Tsuge
hudba: Akifumi Kawamura
keywords: film-in-film, director, fall-from-height, ghost, actress, film-making, film-set
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 7129

Recenzoval humanbeing

Přidáno: 25. červen 2004

Joyurei (jak zní jeho název v japonštině), který stál u zrodu nové asijské horrorové vlny, natočil dva roky před asijským megahitem Ring stejný autorský tým Nakata Hideo a Takahashi Hiroshi. Nízkorozpočtový snímek při uvedení do japonských kin v roce 1996 ovšem nezaznamenal větší komerční úspěch a tak se mu nedostalo většího zájmu v zahraničí. Je s podivem, že film, který není zdaleka vůbec špatný a navíc ho má na starosti známý režisér, je téměř nemožné sehnat a ani po osmi letech se mu nedostalo oficiálního vydání na žádném mediálním nosiči s anglickými titulky.

Jedné noci hlavní hrdina režisér Toshio (Yurei Yanagi) prohlíží se svým filmovým štábem toho dne pořízené záběry, když v tom se náhle stane něco hodně podivného. Na celuloid se jim totiž nevysvětlitelně přimíchala scéna z úplně jiného filmu. Je černobílá, bez zvuku a je v ní vidět poměrně znepokojující obsah. Zatímco herečka promlouvá k nějakému muži, za ní se pohybuje rozmazaná hrůzostrašná postava jakési ženy, která se k ní pomalu blíží. O něco později se zjistí, že se jedná o scénu ze starého nedodělaného filmu z toho samého studia, a že je docela možné, že kameraman točil na již použitý a nedopatřením nevyhozený filmový materiál. To je pravděpodobné alespoň do chvíle než se začnou dít nevysvětlitelné věci. V přístrojích občas zachrastí, někdo ze štábu občas uvidí nebo uslyší něco nadpřirozeného a navíc Toshio si je jist, že film, ze kterého ona podivná scéna pochází, viděl jako malé dítě v televizním vysílání i přesto, že nikdy nebyl dokončen.

Děj se odehrává v prostředí starého studia a jen zřídkakdy se přesune do blízkého okolí. Kulisy pro natáčení většiny scén jsou postaveny ve velké hale s podkrovní výbavou, která je zajímavá hlavně tím, že se na ní občas vyskytuje duch. Nejen tam ale omezuje svoji působnost. Toulá se všude možně, ale jen nahoře, těsně pod střechou, má svoji sílu a tu poprvé získává, když se Hitomi (Yasuyo Shiroshima), hlavní hrdinka nově natáčeného filmu, podívá nahoru nad sebe (odtud anglický volný překlad názvu Don't Look Up). Zpracováním je snímek podobný pozdějším režisérovým pracím, tzn. především co tu dominuje, je atmosféra, která je pro Nakatu důležitější než všechno ostatní (takže můžete v poklidu zapomenout na nějaké vysvětlování položených otázek). A právě zasazení do téměř padesát let starého filmového studia toto upřednostnění naplno umožňuje.

Postava mrtvé herečky má podobu ošklivé smějící se babice v bílých šatech s dlouhými černými vlasy - je docela podobná z Nakatova krátkého filmu Dead Lake z roku 1992, což byl vlastně díl horrorového seriálu, kde se režisér autorsky podílel ještě na dalších dvou epizodách. V podstatě po celý film je vidět trochu rozmazaně, což ji dodává na hrůznosti - divák počítá, že ve skutečnosti to bude na konci ještě horší. Bohužel nic takového se nestane - když je (celkem očekávatelně) vidět v plné kráse v závěru, žádný očekávaný šok nepřijde. Bez rozmazaného efektu je sice její vizáž pořád odporná, leč už jste na něj díky jejím (možná až moc) častým výstupům připraveni. Konec jako vrcholný moment, ve který předešlý děj vyústí, moc nefunguje, a to z části proto, že se mírou napětí moc neodlišuje od nejsilnějších scén z průběhu filmu.

Největší vadou na kráse je až nečekaně brzký konec. Celková délka snímku je jen pouhá hodina a čtvrt, a to prostě nemůže stačit. Není tu skoro žádný prostor ke gradaci, konec přijde o dobrých dvacet minut dřív než ve skutečnosti má. Při závěrečných titulcích tak výsledek působí poněkud rozpačitě, protože je úplně zřejmé, že nebyl naprosto žádný důvod rozhodnout se pro tak krátkou minutáž. Poslední scéna sice ukončuje příběh, není ale důvod proč nedat víc minut někam doprostřed nebo na začátek.

I přes všechny řečené výtky je Ghost Actress film hodný zájmu obdivovatelů asijské filmové hrůzy, i když nepatří k tomu nejlepšímu co kdy vzniklo, je to stále nadprůměrný duchařský horror. Mimochodem na příští rok připravuje americká produkční společnost Distant Horizons remake (mám ale silné podezření, že producenty nezaujal ani tak samotný film jako spíše jméno režiséra, jehož první americký remake vydělal přes sto milionů a další - Dark Water - je ve fázi natáčení).



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.