Příběh Haute Tension je opravdu prostinký: dvě studentky Marie a Alex se jedou
učit na zkoušky na farmu Alexiných rodičů kdesi na zapadlém francouzském
venkově. Vyhlídka na tolik dní bez mejdanů a kluků především Alex sice vůbec
neláká, ale pro zdárné dokončení studií je prostě třeba něco obětovat.
Příjezd, přivítání od Alexiny rodiny i ubytování ještě nenaznačuje, že by se
schylovalo k něčemu nepěknému. Ovšem už na úplném začátku filmu je možno
sledovat scénu, ve které se dozvíte, že k orálnímu sexu vám z ženské opravdu
stačí jen její hlava (po použití lze vyhodit), a tak když pak stejná zrezivělá
dodávka v noci přijede k farmě, i ti nejnaivnější jistě pochopí, že to nebude
mlíkař.
Obtloustlý, nechutně vypadající chlap v overalu, s kšiltovkou naraženou tak,
aby mu nikdy nebylo pořádně vidět do očí (skvělý Philippe Nahon), prostě
vystoupí, zazvoní, a vyvraždí celou rodinu kromě Alex, kterou si jako kořist
naloží do dodávky, a Marie, které se podaří se skrýt díky tomu, že když
dodávka přijela, tak nespala, ale vesele masturbovala. Vidíte, co všechno vám
může zachránit život. Vrah zabíjí brutálně a přitom mrazivě účelně. Neběhá,
protože běhat nepotřebuje, a přesto dostihne každou oběť tak, že ho nemusíte
podezírat z nějakých nadpřirozených schopností. Každému zabití přihlíží i
vystrašená Marie, plížící se po neznámém domě ve snaze najít telefon, a vždy
na poslední chvíli mizející v úkrytu, ze kterého může mít dobrý výhled. Hra
kočky s myší pokračuje i po odjezdu z farmy, protože Marii se podaří na
poslední chvíli naskočit dovnitř.
Marie na počátku vražedného šílenství působí skoro až nezúčastněně - přestože
vidí oknem první útok, vedený přes dveře, tak nevyvolá poplach, ale začne
zběsile uklízet svůj pokoj tak, aby nebylo poznat že je obývaný. Teprve až
když se sama dostane do bezpečí (tedy svým způsobem), začne se shánět po
telefonu, a i když zjevně stále balancuje na pokraji paniky, dokáže se v
rozhodující chvíli vzchopit k obraně. Byť se nad momentem, kdy číhá v
otevřených dveřích dodávky až se před nimi vrah objeví, a on pak jen prostě ze
strany zasune dveře a uvězní ji uvnitř, můžeme spíš usmát. Je to ale jediný
moment filmu, který takhle odlehčeně působí, protože pak už následuje jen
drásavé napětí a brutální hrůza... Zajímavé je, že narozdíl od standardního klišé kdy vrah pronásleduje oběť je to tady tak trochu naopak. Vraždící šílenec sice jakoby Marii několikrát vytušil, ale s jistotou o ní neví, a přestože se většinu filmu pochybují jen pár metrů od sebe, první skutečný útok na Marii přijde až těsně před koncem.
Ve filmu v podstatě nejsou žádné dialogy, a když si přečtete úvodní odstavec s
mým popisem děje, klidně pak můžete sledovat originální francouzskou verzi bez
titulků, aniž byste museli litovat že jste ve škole dali hloupě přednost
angličtině. Alexandre Aja si totiž vystačí i bez mluvení, a to natolik, že
když si pak po dlouhých minutách ticha Marie procedí jen pro sebe nějakou
nadávku, přijde vám to skoro až nepatřičné. Mistrovsky budovaná hustá
atmosféra je skvěle podbarvena rozličnými zvukovými efekty, střídanými chvílemi mrazivého ticha. Napětí ani na chvíli neopadá, přestože když se nad tím (zpětně) zamyslíte, vlastně se dlouhé minuty nic moc neděje.
I vizuálně je Haunte Tension opravdu nádherná podívaná - tedy pokud se vám
líbí hnusně vypadající zabití a hrdinové, obalující se postupně efektně
zaschlou krví. Přitom na začátku to vypadá, že se kamera přímému záběru na
smrt tak trochu poťouchle vyhýbá když umírá matka, kamera zabírá prázdno z
pohledu vystrašené Marie, dlouhé okamžiky slyšíte jen čvachtání tkání
setkávajících se s břitvou, a jen tipujete co tak asi je oběti odřezáváno.
Rafinovanému pohledu na na mrtvá těla ale nakonec neuniknete, a s postupem času budete nuceni sledovat zabití v detailu, od začátku útoku až po smrt oběti. Především rozřezání kotoučovou pilou na konci je v tomhle směru opravdu velice efektní. Profesionálně provedené efekty ovšem zastiňuje zcela práce maskérů, a krví pokrytá Marie i vrah vypadají ke konci stále dokonaleji.
Z filmu jsem byl upřímně nadšený až asi do posledních 15 minut, kdy přijde
dějový zvrat. Nechápu obecně snahu autorů dnešních filmů o nějaké podobné
kousky, o kterých si asi jen oni sami myslí, že jsou překvapivé. Přece je-li film dobrý,
tak mi vůbec nevadí, že děj plyne od začátku do konce bez nějakých obskurních
konstrukcí. A špatný film sebenečekanější dějový zvrat stejně nezachrání.
Zvláště, když podobný "zvrat" je vidět poslédní léta tak asi v každém třetím
filmu. Ke cti Haute Tension lze přičíst, že některé události filmu pak dávají
nový smysl - ale na druhou stranu jiné ho nedávají vůbec. Není možné to blíž
rozvést bez toho, abych vám pointu vyslepičil, ale od toho tu máme diskuse...
Haute Tension je film, který musí každého fanouška nadchnout, protože právě na
takové filmy se díváme nejraději - na filmy, při kterých vás po celou dobu
příjemně mrazí v zádech, dostatečně uvěritelné a současně realisticky brutální
bez zbabělého markýrování. Nejlepší slasher roku 2003. Nebýt toho zmíněného
konce, bylo by moje hodnocení absolutní. Takhle je to aspoň za 9/10...
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
Na úvod upozorňujem, že som sa snažil v recenzii vyvarovať vyloženého prezrádzania šokujúcich point, ktorými sa snímka preslávila, ale nie vždy to išlo. Preto by možno bolo lepšie, aby text čítali len diváci, ktorí Noc s nabrúsenou britvou už mali tú česť vidieť.
V aute za slnečného počasia a v sprievode francúzskej pesničky cestujú nakrátko ostrihaná lesba Marie (Cécile De Franceová) a jej dlhovlasá kamarátka Alexia (Maïwenn Le Bescoová) na vidiek. Cieľom ich spanilej bezstarostnej jazdy je dedinská chalupa, kde sa pripoja k Alexiným sympatickým rodičom, malému bratovi a nezbednému psíkovi. Majú sa tu totiž v uspávajúcom šumení vetra v rozkvitnutých stromoch pripravovať na strašidelne sa blížiace skúšky. Lenže tieto dve nezbedné vyholené šušule nevedia, že v neďalekom lese sa pohybuje šialený chlap (mrazivo „obyčajný“ Philippe Nahon), zbožňujúci orálny sex za každú cenu ((SPOILER)„hlava“ je jediná vec, ktorá mi osobne nedáva zmysel ani po desiatej repríze (/SPOILER)). Rodičia, malý bráško i pes sú uprostred noci brutálne vyvraždení. Prežije (vďaka masturbácii) len Marie. Síce aj Alexie, tú ale dotyčný sviniar unesie vo svojej dodávke. Marie sa ale svojej platonickej lásky nemieni vzdať, sadá do auta a vyrazí únoscu okamžite prenasledovaťe. Bude to dlhá noc, noc plná smrti a životných odhalení. A britva si príde na svoje...
Noc s nabrúsenou britvou je film, ktorý sa napriek explicitnému násiliu prebojoval do slovenských i českých kín a na rozdiel od Saw v ňom nejde len o násilie (ale aj). Je to atmosférický exploitation skrížený s hixploitation, slasher a snuff. Do žánru sa zapísal vysokou mierou otvoreného násilia, sústredenými hereckými výkonmi neznámych hercov a herečiek a šokujúcim záverečným rozuzlením, ktoré dodnes mnohým nedáva spávať. Niektorým nedáva ani zmysel.
Hoci sa našlo medzi hororovými fanúšikmi niekoľko exemplárov, ktorým sa film nepáči, zdá sa, že sú v menšine. Mladý francúzsky režisér Alexandre Aja sa s tým, slušne povedané, neserie. Podrezaný krk tu, znásilnenie tam. Počas záverečných titulkov zostane zmätený a vysilený divák vysilený, odhodený do jarku ako použitý kondóm. Aja, ročník '78, podieľajúci sa zároveň na scenári, je režisérsky Satan. Potvrdil to i svojim americkým debutom, remake Hory majú oči, kde sa to znásilneniami, strelami do hlavy a upáleniami zaživa tiež len tak hemžilo.
Jeho film je zvrhlý a nekompromisný (najmä ak máte radi deti, zvieratá a orálny sex). Berie dych a zaslúži si stať sa kultom. Nie je veľa hororov, ktoré sú alebo iba krvavé alebo iba atmosférické (napadá mi napríklad Metro). Dnes sme si však predstavili kúsok, patriaci do tejto maličkej rodiny snímok uspokojacich hororových fanúšikov prahnúcich skôr po inteligentne vybudovanej atmosfére, ako i tých, ktorých vzrušuje dvojmetrový prúd hustej krvi, striekajúci zo skúsenou rukou jedným pohybom prefaklenej krčnej tepny vzduch už márne nasávajúcej obeti, prepadávajúcej sa do sveta smrti.
Čím si získal film mňa? Onániou alebo krvou? Aj, ale skôr nádherne vystihnutou atmosférou francúzskeho vidieka. Takže, keby som mal zmysel pre humor, odporučil by som snímku milovníkom Bertolucciho Zvodnej krásy. Na kraj padá súmrak, rodiny si sadajú okolo prestretého stola, rozprávajú sa o živote a pijú víno a kávu, na lúke šteká pes na netopiere, cvrčky akoby nemienili ani na chvíľku stíchnuť, nekonečné polia obilia šumia keď sa s nimi hrá slabý večerný vánok a niekde tam čaká stará odstavená dodávka s jedným malým veľkým prekvapením.
P.S. Šedou eminenciou filmu bol Luc Besson. Takou šedou, že ho neuvádzajú ani titulky.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
