Zatímco na západ (a v poslední době dokonce i na jihovýchod) od našich hranic často filmaři zahajují
svou úspěšnou kariéru točením laciných horrorů, u nás kupodivu nikdy žádný pořádný, poctivý horror
nevznikl. Těžko říci proč - pravděpodobně za to může fakt, že u nás vlastně žádní nezávislí tvůrci
nejsou, a ti ostatní, závisle nezávislí, musí nutně točit jen prudce umělecké či společensky
angažované věci, aby dostali peníze od všetečných komisí i příště. Naštěstí moderní doba amatérským
filmařům přeje, a tak je dnes nejen možné za docela malý peníz vytvořit doma i docela dlouhý film s
větší ambicí, než jen k jeho odeslání do Neváhej a toč, ale dokonce i za pomoci internetu pro svoje
dílo najít diváky. Jednou z mnoha českých amatérských filmových společností (viz amatfilm.cz) je Ducháček Movies.
Hra na vraha vypráví příběh pětice přátel, kteří si vyrazí na chatu nedaleko Železného Brodu
prostě jen tak pokecat a zapařit. Podle oficiální story na webu tvůrců jsou mezi Petrem, Danou,
Daliborem, Ilonou a Milanem i nějaké milostné techtlemechtle, ale osobně jsem si žádného velkého pnutí
nevšiml. Každopádně to je jedno, pro další děj není vůbec podstatné, jestli Dalibor pokukuje po Daně,
a Ilona tajně Petra podvádí s Michalem, nebo jestli to je nějak úplně naopak. Při všeobecném chlastání
přijde jeden z nich s nápadem, že by si mohli něco zahrát, a možná už ti vnímavější z vás tuší - ano,
bude to hra na vraha. Údajně hra známá, ale opět nemohu posoudit, já v jejich věku vždycky hrál
výhradně svlíkací bulku. Hraje se to tak, že si někdo vylosuje kdo je vrah, a pak nenápadně pokusí
někoho z ostatních zabít - no a ti ostatní se samozřejmě snaží vraha odhalit a usvědčit. Samozřejmě
všechno jen jako. Problém je ale v tom, že na chatě se tentokrát ukrývá skutečný vrah.
Za účelem vytvoření pro vraha příznivé situace (pro vraha vylosovaného i toho pravého) se pětice
roztrousí po chatě a jejím okolí, a divák může začít hádat kdo to asi bude. Bohužel to napětí mu
nevydrží moc dlouho, protože příliš záhy, vlastně ještě před tím, než hra vypukne, začne být jasné, že
se v okolí chaty pohybuje ještě někdo další. Tohle odhalení považuji za velkou chybu scénáře, protože
tenhle druh příběhů o neznámém vrahovi uvnitř uzavřené společnosti obvykle staví právě na tom, že
jeden ze společnosti má nějaký utajený motiv k povraždění všech ostatních, který divákovi vyjeví na
úplném konci filmu, těsně předtím než umře. Možná trochu klišovité schéma, ale při vymyšlení
dostatečně divného motivu je možné udělat vraha z kohokoliv, a připravit tím na konci dějový zvrat, po
kterém divák nemá pocit, že byl okraden o 90 minut svého času, ale jde pěkně domů a říká si: "Tak to
jsem tedy opravdu nečekal". Ve Hře na vraha se ovšem po zjištění, že vrah je někdo další, omezí další
napětí jen na odhadování, jestli zabije všechny, nebo jestli ho někdo z pětice dokáže před koncem
zastavit. To mi ale přijde jako dost málo.
Jelikož jsem už viděl pár českých amatérských filmů, byl jsem trochu v obavě, jestli se mám připravit
na okázalé ochotnické přehrávání, nebo naopak strnulé tiché nadšení s opatrným pomrkáváním směrem na
kameru "jak mi to sluší lojzo". Nic z toho naštěstí Hru na vraha nepostihlo. Všech pět herců dokáže
vést spolu normální dialog a vypadat u toho přirozeně, a úspěšně tak předstírat, že se mezi nimi
nemotá další páprda s kamerou. Přirozené chování není zdaleka samozřejmé, takže je třeba ho rozhodně
ocenit... Stejně tak se mi líbilo, že skoro všechna zabití proběhnou offscreen - totiž nic nezabije film tak
dokonale, jako když se při první trochu akčnější scéně provalí nedokonalost výpravy a herecká
neschopnost zúčastněných. Takže se můžete těšit jen na záběr stínu smrtícího nástroje, vrhnutý na
stěnu, igelitový pytel na hlavě nebo detail ruky s bodajícím nožem. Vše je poměrně decentně nastříhané, sice nic není úplně
originální, ale hlavně že to vypadá pěkně. Atmosféru filmu zdařile dotváří neustále do temna tónovaný
obraz, i neklidné pohyby kamery, kmitající mezi zúčastněnými či sledujícími stále z těsného odstupu
jednu z postav.
Na filmu bych ocenil, že přes relativně nadprůměrnou délku (40 minut je na amatérský film hodně)
nesklouzává nikdy do roviny, kde by vás do očí tloukli nějaké technické nedostatky, herecká neumělost
či ochotnická naivita. I hudba je skvělá, a k dění na obrazovce se většinou opravdu hodí. Bohužel ale
scénář nenabízí nic, co by vás mohlo po většinu z oněch 40 minut zaujmout, takže je to prostě tak
trochu nuda. Mé průměrné hodnocení je tak míněno především jako tiché povzbuzení společnosti Ducháček
Movies do dalších pokusů v horrorovém žánru, které doufejme budou následovat...
