Ve třicátých letech dvacátého století svíralo otěže filmového horroru ve svých rukou
americké studio Universal. Mezi monstra, která byla v té době přivedena k životu, patří
kromě Frankensteina a Draculy právě Mumie.
Příběh začíná v Egyptě roku 1922, kdy Sir Joseph Whemple (Arthur Byron) s
asistentem Nortonem (Bramwell Fletcher) a dávným přítelem, okultistou Mullerem
(Edward Van Sloan), zkoumají svůj nejnovější nález - mumii velekněze Imhotepa (Boris
Karloff). Společně s mumií byla v hrobce nalezena truhlice obsahující Thothův svitek,
umožňující znovuoživení již mrtvého těla. Nezodpovědný Norton svitek přečte a Imhotep
se po tisíci letech probouzí a mizí.
Děj se přesouvá do roku 1932, Whemple již opustil svá bádání, ale v rodiné tradici
pokračuje jeho syn Frank (David Manners). Frankovi výzkumy jsou však neúspěšné a
zklamaný archeolog plánuje cestu zpět do Káhiry. Během příprav na odjezd jej navštíví Egypťan Ardath Bey (Karloff) a zavede ho k 3700 let starému hrobu princezny
Anck-es-en-Amon. Frank hrobku prozkoumá a nalezenou mumii odveze do muzea
v Káhiře. Ardath Bey se ji pokusí oživit a během rituálu, který se nezdaří, přivolá
k muzeu potomka princezny Anck-es-en-Amon, krásnou Helen Grosvenorovou (Zita
Johann). Helen je schovankou okultisty Mullera, který se ji spolu s otcem a synem
Whempleovými pokusí ochránit. I přes smrt starého Whemplea se jim to nepodaří a
Helen uteče do Beyova příbytku. Zde dochází finálnímu souboji mezi silami dobra a zla.
Režisérem je Karl Freund, který se narodil v Česku a kromě režie tohoto snímku se jako
kameraman podílel na veleslavném filmu Toda Browninga Dracula. The Mummy stojí
především na hereckém výkonu Borise Karloffa. Jeho minimalistický styl je zde doveden
takřka k dokonalosti. Když Karloff mluví, prakticky neotvírá pusu a na strnulém obličeji
se mu nehne ani sval. Celé jeho vzezření navíc silně umocňují výborné masky od Jacka
Pierceho, které ve své době budily hrůzu a dodnes nejsou překonány.
Tyto masky potvrzují fakt, že poctivá maskérská práce je lepší než tuna digitálních
efektů, což se nádherně projeví, pokud srovnáme klasickou The Mummy s jejím o
sedmdesát let starším remakem (The Mummy - r. S. Sommers). Pokud ponechám
stranou ubohou kvalitu remaku a snahu jeho tvůrců vloudit se do přízně diváků
zoufalým kopírováním Indiana Jonese, a porovnám pouze Imhotepův vzhled, je jasné,
že na celé čáře vítězí Pierceho maska nad digitální neživou „věcí” z remaku.
Na filmu mi nesedělo pouze několik drobností: především násilné znovuzamontování Mullera do děje jako poručníka Helen. Dalším nedostatkem je „poměrně” rychlé citové vzplanutí mladého Whempla k divce, kterou zná pouze několik minut.
To jsou ale jen opravdové drobnosti.The Mummy je klasika z nejklasičtějších a jako taková by měla být povinností pro všechny fandy horroru.
Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář. K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky. Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.
