Welcome to


Hledání

 

Login
Přezdívka 
Heslo 

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.
 

Kdo je online
Právě je 24 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Seznam uživatelů
 

Doporučujeme
 

  
OperaGialli

Itálie
107 minut

    
trailer    web    imdb 

česky: Děs v opeře
rok: 1987
režie: Dario Argento
scénář: Dario Argento (story), Franco Ferrini (writer)
hrají: Cristina Marsillach (Betty), Ian Charleson (Marco), Urbano Barberini (Inspector Alan Santini), Daria Nicolodi (Mira), Coralina Cataldi-Tassoni (Giulia), Antonella Vitale (Marion), William McNamara (Stefano), Barbara Cupisti (Signora Albertini), Antonino Iuorio (Baddini (as Antonio Juorio), Carola Stagnaro (Alma's mother)
produkce: Dario Argento, Ferdinando Caputo
hudba:
keywords: opera, killing, psychopath, male-nudity, murder-witness, screaming, picture, eye, female-rear-nudity, gloves, sadist, brunette, tape, entrails, dead-woman, voyeurism, torture, grudge, hook, fear, další...
titulky: hledat na OpenSubtitles.org
hits: 5880

Recenzoval Bloody

Přidáno: 23. červen 2010

Blíží se premiéra očekávané operní hry Macbeth, takže přípravy vrcholí a atmosféra při zkoušení houstne jako bramboračka. Hlavní operní pěvkyně Mara to kvůli všudypřítomným krkavcům psychicky nevydrží a odejde, bohužel hned na ulici jí srazí auto. Její náhradou má být mladá a talentovaná zpěvačka Betty, které by takové účinkování ve slavné opeře nakoplo kariéru. Po dlouhém přemlouvání (vždyť zrovna Macbeth prý nosí smůlu) se nechá dívka přemluvit a ještě ten den stojí na prknech, co znamenají svět. Bohužel hned od jejího příchodu se však na operu snáší jedno neštěstí za druhým. Padají osvětlení, někdo přes noc zničí šaty a zabije několik krkavců, a do toho všeho se tu hromadí mrtvoly. Že by na té pověře s Macbethem opravdu něco bylo? Zdá se, že za vším stojí tajemný zabiják v černé kukle, jehož Betty vídá ve svých snech.

Buď to byla múza, jež mě po dlouhé době donutila něco sepsat, nebo zdejší nedostatek recenzí na klasiku, obzvláště tu italskou. Na paškál jsem si vzal Operu z roku 1987. Její režisér Dario Argento tímto snímkem pokračoval v započaté krasojízdě svého řemesla. Od roku 1975, kdy natočil slavný Deep Red, totiž do této doby nesáhl vedle. Suspiria, Tenebre nebo fenomenální Phenomena (imho má nejoblíbenější) stále víc potvrzovaly jeho pověst geniálního tvůrce, který - na rozdíl od kolegy Fulciho - dával přednost příběhu, často snové atmosféře a působivé vizuální stylistice. Nejinak tomu je právě i u Opery, s níž se po letech vrací k giallu, tedy subžánru, který ho proslavil nejvíce.

Jak je u gialla dobrým zvykem, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Extrémně napínavou je pak 15-minutová scéna v bytě Betty, kdy dívka, lehce oslepená očními kapkami, se snaží uniknout před vrahem.

Nesmí samozřejmě chybět typické snové sekvence a vymazlená kamera. Ta je velkým pozitivem tohoto filmu, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek. Třeba hned úvodní scéna s Marou, která je snímaná z jejího pohledu, přičemž její tvář nikdy nespatříme. Nebo průlet nad operou z ptačí perspektivy, či mimořádně působivý záběr, kdy vrah vystřelí z revolveru. Zde sledujeme cestu kulky skrz klíčovou dírku, jež vystřelí nebohé oběti oko a končí až v telefonu, jakožto v jediné pomoci naší hrdinky. Nezvyklý, avšak pro Argenta naprosto typický, je hudební doprovod. Skloubil zde vážnou hudbu s metalovou, která se naplno projeví vždy, když se na scéně objevuje vrah. Tím Argento jen dokazuje, že mezi genialitou a šílenstvím existuje velmi tenká hranice. Horší už je to s hereckým osazenstvem. Trochu to zavání ochotnickým divadlem a výjimkou není ani hlavní hrdinka.

Na závěr by neškodilo pár zajímavostí: pro Argenta byla Opera nejtěžším natáčením vůbec. Původní představitelka Betty totiž nakonec svou roli odmítla, posléze jednoho člena štábu zase srazilo auto. To je náhodička co? Do toho se přidal rozvod se svou ženou Dariou Nicolodi, která si zahrála i v tomto filmu. Roli detektiva Daniela Soave si střihl Michele Soavi, jenž je spolupracovníkem Daria a zároveň režisérem hororových kousků Stage Fright a Dellamorte Dellamore. Ačkoliv hororovým fanouškům se Děs v opeře zalíbil, snímek v kinech neuspěl a po tomto finančním propadu se zdeptaný režisér rozhodl odjet z rodné Itálie do USA… Film sice nevydělal potřebné peníze, ale jisté kvality se mu popřít nedají. I přes ten divný a vykastrovaný závěr, kterého nás mohl ušetřit a skončit o deset minut dříve. Kdyby tak učinil, neváhal bych přidat k hodnocení nějaký ten bod. Pro slušného Argenta tak slušná sedmička.



Pokud chcete ohodnotit film, použijte k tomu prosím komentář.
K debatě nad osobou recenzenta, recenzí, technickými detaily či k reakci na předchozí příspěvky slouží diskuse, po kliknutí na tlačítko se sama založí. Díky.
Vulgární a pravidla nerespektující komentáře budou vymazány.